KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Z vystoupení Vojtěcha Filipa, předsedy ÚV KSČM, na Celostranické konferenci KSČM dne 26. června v Nymburce

V České republice a vůbec v Evropě, v globálním světě, jsme se ocitli v podivné situaci. Je tu nejen hluboká krize politická, hluboká krize ekonomická, ale prohlubuje se i krize společenská. Celosvětová finanční a hospodářská krize zmítá většinou států. Nikoliv ale všemi státy a nikoliv všemi ekonomikami. Ukazuje se, že nejlepší výkon a nejlepší obranu proti ekonomické krizi mají ty státy, které myslí na největší počet svých obyvatel. Ať už jde o státy, kde stát řídí komunistické strany nebo levicové subjekty – jako je tomu v Číně, ve Vietnamu, ve Venezuele, ale mám na mysli i EU, tedy ty státy, které nepřipustily úplný neoliberalismus, neopustily principy sociálního státu, se s krizí vypořádávají lépe. Jako je například Švédsko, Finsko, Dánsko. To je, myslím, důležité poučení.

Problém je ale v tom, že ČR je na tom přibližně tak, jako tomu bylo před velkou hospodářskou krizí v roce 1929. Vlastní ekonomická krize Českou republiku zachytila zcela nepřipravenou a se zcela neodbornou vládou, která byla u moci v letech roce 2007, 2008 a 2009. Žel, na prohlubování krize nezareagovaly adekvátně strany levice, nezachytila je ani KSČM. Prohlubující se krize se svými tématy před volbami uchopila pravice a populisté ji využili ve svůj prospěch. Ovládli nejen všechny sdělovací prostředky v ČR kromě Haló novin (tady se ukázal význam tohoto titulu), a dokázali jednoduchým způsobem lidi vystrašit a pak nabídnout recept, který hezky zní a těžko se odmítá, ale za kterým nemusí být vůbec žádný obsah. To je také výsledek voleb a to je také situace, ve které dnes KSČM bude muset bojovat svůj zápas o autoritu ve společnosti, o to, aby zůstala trvalou součástí politické scény.

Umět se chovat v nové situaci

Dramaticky se také vyvíjí situace na mezinárodní scéně ve vojensko politické oblasti. Není zcela jasné, jakým způsobem se vyvine situace mezi dvěma nejsilnějšími jadernými státy, přestože v Praze byla uzavřena smlouva mezi Spojenými státy a Ruskou federací. Na to, pochopitelně, musela reagovat nejsilnější vzrůstající ekonomika světa – ekonomika Číny. Asi nejlépe by mohl o tom mluvit Jiří Maštálka, který se zúčastnil konference v Pekingu – KS Číny a evropských politických stran. Je dobrým vysvědčením pro KSČM, že Jiří Maštálka za KSČM mohl vystoupit jménem všech evropských komunistických stran. Konference se zúčastnily jak strany konzervativní, liberální, socialistické, tak komunistické. Je evidentní, že tato jedna z nejsilnějších a dovoluji si říci nejsilnější ekonomika světa pod vedením KS Číny, si vytváří nový názor, jak se chovat ve světovém společenství, jakým způsobem nedat nikomu pochybovat o tom, že v jejich rukách budou osudy mnoha dalších států, osudy mnoha dalších ekonomických rozhodnutí. Může nás to na jednu stranu těšit, na druhou stranu ale musíme jasně reagovat na to, jak budeme v této situaci fungovat jako politická strana v českém politickém prostředí a v prostředí evropském.

Proto beru úkol, který na sjezdu v Hradci Králové byl uložen ústřednímu výboru, jmenovitě mně a tehdy zvolenému místopředsedovi Leo Luzarovi, zpracovat Projekt dalšího rozvoje politického potenciálu KSČM a změny organizační struktury KSČM, jako úkol zásadní. Žel tento úkol se v termínu nepodařilo splnit, což bylo chybou příslušného úseku ÚV KSČM. Jeho další odklad však už možný není. Dnes je tedy předkládán této Celostranické konferenci.

Zopakujme si, co sjezd vypracováním tohoto dokumentu sledoval? Především šlo o to zajistit, aby byla vytvářena politická stanoviska tam, kde to potřebujeme – na úrovni řízení, nikoliv pouze stranické práce, ale na úrovni řízení obcí a v regionální samosprávě. Nejde o úkol, který by snad byl zvláštností pouze KSČM. Je to úkol, který je dán do vínku všem politickým stranám, které chtějí působit jako reálná politická síla v ČR. Není možné, abychom nestanovili politické programy pro obce a města a zůstávali jen u programových cílů platných pro celou republiku. Problémy se liší podle míst, podle krajů. A voliče zajímá, jak se k nim postavíme. To může zabezpečit jen volený stranický kolektiv přímo v krajích a v místech. Proto je na místě otázka: Co nám ve struktuře KSČM stále ještě chybí? Odpověď je jasná: Chybí nám samosprávný orgán na úrovni kraje a tudíž i statut samosprávné krajské konference KSČM, která stanoví na dva, resp. čtyři roky politický program komunistů na krajské úrovni. Toho dnes už často schopni nejsme, a proto se stává, že některá usnesení okresních výborů si z pohledu jednotné politiky KSČM odporují. Reálně odporují. Nejde o to, že jde pouze o náš problém. Nikoli. Práci na krajské úrovni se museli začít učit všichni, protože práci v krajích v nových podmínkách jsme neznali. Neuměla to ani ODS, která vládla, už vůbec to neuměla sociální demokracie, která měla tenkrát, v roce 2002 méně krajských zastupitelů než KSČM. Neuměli to lidovci ani ostatní politické strany, které už dnes ani nejsou součástí naší politické scény. Ale fakt, že se nám nepodařilo prosadit určité zásady na celostátní konferenci ani na sjezdu v Českých Budějovicích, nám znemožnil dělat často dokonce naše efektivnější rozhodnutí v mnohých otázkách. Rozhodování na úrovni krajů jsme nahrazovali nominačními konferencemi, hodnocením krajských zastupitelů, které probíhalo podle nejednotných hledisek. A vymstilo se nám to. V roce 2008 jsme při efektivně obdobném volebním výsledku ztratili 40 mandátů v krajích. To samozřejmě snížilo i politický potenciál KSČM jako celku, ale i ekonomický potenciál strany. A neumožnilo nám to se zachovat tak, jak by nám umožňovaly počty mandátů z roku 2004 nebo dokonce z roku 2000. Proč to říkám? Protože přece jen výsledek roku 2008 byl výrazně odlišný od výsledků roku 2002 a 2004, a mohli jsme při vyšším počtu mandátů v jednotlivých krajích mít více krajů, kde budeme schopni lépe prokazovat, že komunisté jsou ti, kteří jsou lépe schopni zorganizovat a řídit společenské procesy na úrovni kraje. Dnes to prokazujeme v kraji Moravskoslezském a v Karlovarském. Za určitých podmínek to můžeme prokazovat i v jiných krajích – jako nevládní, či jinde jako typicky opoziční strana.

Možnosti efektivního fungování

A když pročítáme jednotlivé body materiálu Rozvoje dalšího potenciálu – nad čím se musím zamyslit? Nejen nad členskou základnou, nad úlohou základních organizací, nad úlohou okresních výborů, krajských rad nebo centra. Musíme se zamyslit nad tím, jakým způsobem efektivněji fungovat v české politice, čili ve správě věcí občanské společnosti. Proč to říkám? Protože nemám v úmyslu v žádném případě, a nikdo z volených funkcionářů to také jistě nechce, budovat stranu volebního typu. Mám v úmyslu osobně se zasloužit o to, aby KSČM zůstala stranou masového typu, protože proti ekonomické síle pravice zbývá levici, skutečné levici, vždy jen dostatečný počet ochotných rukou pracovat. To je ta síla levice. Vím, že je to samozřejmě velmi těžké, zvláště, když si uvědomíme, že je jen 13 až 14 tisíc členů strany v produktivním věku, zbytek, tzn. více než 40 tisíc členů je ve věku důchodovém. A z toho ještě polovina nad 70 let. Můžeme se zeptat? Jaký že je ten potenciál? Jaké jsou možnosti naší strany? Budeme se především bavit o tom, jak našim členům strany, zasloužilým členům, kteří odvedli obrovský kus práce, někteří před válkou, někteří až po válce, ale zejména v krizových letech po roce 1948 až do roku 1989 a zůstali straně věrní, ulehčit život? Ano, o tom se opravdu musíme bavit. Ale zároveň si musíme říci, jestli jen na nich budeme vyžadovat další konkrétní politickou práci ve společnosti? Asi bychom uspěli jen málo. Proto, když hodnotíme sami sebe, musíme si dát i otázku: Kolik mladých lidí jsme získali do stranických řad, kolik mladých jsme získali na jednotlivé kandidátní listiny a kolik lidí jsme schopni získat pro to, aby začali pracovat ve prospěch naší společné myšlenky? To je to, oč tu běží.

Konference rozhodne o tom, jestli budeme mít odvahu do toho jít a jestli seženeme dostatek ochotných rukou, které by naše usnesení zabezpečily. Je pro nás důležité a dramaticky potřebné ukázat, že musíme umět změnit stranickou strukturu. Jistě ji nezměníme tím, že budeme slučovat základní organizace. To nezmění strukturu – pořád to bude základní organizace se vztahem k okresu. Jistě to nebude tím, že si někdo pomyslí, že budeme rušit okresy. Dokonce jsem přesvědčen, že ty okresy, které začaly realizovat mnohem hlubším způsobem práci na vyšší úrovni, v obcích třetího typu, mají nyní větší a někdy i efektivnější výsledky své politické práce než ty, které zůstaly u starých metod práce a spokojí se tím, že čas od času svolají členy okresního výboru nebo Výkonného výboru a pokud vůbec fungují okresní rady zastupitelů, tak radu, a diskutují o tom, co vlastně budou dělat namísto toho, aby se zamýšleli nad konkrétními úkoly i ve vztahu k zájmům celé strany. Tady je naše největší rezerva v práci.

Účinně oslovovat širší veřejnost

Vzpomínám – autorkou myšlenky o nutnosti velmi konkrétní práce mezi zastupiteli a jejich vzájemné spolupráci byla Jana Bystřická, která po nástupu do funkce objela všechny kraje. I díky tomu jsme se mohli vracet k některým projektům, které jsme připravovali již v 90. letech s cílem dokázat účinně oslovovat širší veřejnost. Bylo nám jasné, že bez těch, kteří budou realizovat politiku KSČM v jednotlivých obcích, nebudeme moci ukázat, že komunisté jsou schopni pracovat lépe ve prospěch celku než ostatní. Podívejme se na výsledky voleb z pohledu působení našich komunistických starostů. Tam, kde máme starostu nebo místostarostu a další aktivní členy zastupitelstva, kde jsou vidět, a někdy opravdu »otravují« svými návrhy vládnoucí pravici, jsou jim nepříjemní, lidé o nich vědí. A pokud takového člověka dáme na kandidátní listinu, tak nám přivede voliče. Už jen kvůli tomu, že na kandidátní listině je právě on. Jistě, to není možné většinou v celém kraji, ale v konkrétní obci ano, v konkrétním místě nebo regionu také, tedy tam, kde žije a působí. Tento názor jsem si ověřoval na výsledcích obcí a měst, kde takto působíme. V tomto ohledu je tedy velmi důležité, abychom náš politický potenciál stavěli na tom, nakolik jsme schopni svoji politiku, a to je smysl našich rozhodnutí, otevřít navenek, protože my se nemůžeme spokojit s tím, na žádné úrovni – ani v centru, ani v kraji, v okrese, ani v základní organizaci – že nejsme schopni postavit kandidátní listinu. V tom případě se musím ptát? Co dělal příslušný okresní výbor, co dělala základní organizace, a když tam není, tak ta, která tam má nejblíže? Zeptala se, kdo je ochoten v tom konkrétním místě pracovat na věcech obecného charakteru, kdo je schopen podívat se »práci do očí« a začít ji odvádět? Protože to je podstatné. Kolik nás, co tu sedíme, je ve funkcích zastupitelů v obcích, kolik nás získalo, když nemohou působit sami, nových kandidátů, kolik získalo ze svých příbuzných, známých, kolegů, kteří jsou ochotni jít do veřejné soutěže o myšlenky a o schopnost řídit obec nebo město?

Pracovat jako jednotná strana

Před námi je jedna z nejsložitějších etap – vytvoření kandidátních listin v obcích. A nezlobte se na mě – základním úkolem každé organizace je, aby sestavila kandidátní listinu, aby se jí pokusila vytvořit, aby vůbec v každé  konkrétní obci mohli lidé volit komunistickou stranu. A my budeme muset bojovat vlastními prostředky o to, abychom vůbec byli vidět. A jak chceme být vidět, když v obci nebude komunistický zastupitel? Musíme být schopni překonat vlastní animozitu a začít pracovat jako jednotná komunistická strana. Jak toho dosáhnout? Tím, že budeme zkoumat, jestli jsme už lidem nabídli skutečné konkrétní řešení jejich problémů. Že se nebudeme schovávat za to, že tam je takový nebo onaký názor a já s tím svým neuspěji.

Jsem proto výrazně nespokojen s tím, že nejsme schopni plně využívat potenciál, který stále máme. Že někteří z nás jsou sice hasiči, jiní zahrádkáři, myslivci, rybáři, jiní jsou filatelisté nebo chovatelé, ale že jsme mezi nimi nedokázali najít ve větším počtu další spolupracovníky, voliče. A zvláště pak kandidáty, kteří by kandidovali za nás. To se neumíme na fotbalovém zápase nebo v hospodě dohodnout s konkrétním člověkem, o kterém víme, že má autoritu ve společenské organizaci, že má levicové názory? Proč například tam, kde nemáme dostatek komunistů do kandidátek, nevytvoříme smíšenou kandidátku, když už ji neumíme naplnit sami? A spokojíme se s tím, že tam dáme raději místo devíti pět kandidátů a z těch pěti bude zvolen jeden a to ještě při výrazném úspěchu KSČM? Copak je možné tak uvažovat, tak snižovat vlastní potenciál?

Říkám to proto, abychom si uvědomili, že předložený materiál není samoúčelný. Když jsme ho vraceli k novému zpracování, bylo to proto, že byl nesrozumitelný a nepostihoval to, co v něm má být. Nakonec to dopadlo tak, že VV musel rozhodnout, že zodpovědnost nebude dále na místopředsedovi Leo Luzarovi, ale že bude schválena pracovní skupina pod vedením Viktora Pázlera, která ho dopracuje do podoby, jíž budeme schopni předložit na jednání ÚV a následně pak této konferenci. Materiál je přehledný a ukazuje, na čem se můžeme shodnout.

Získávejme a oslovujme spojence

Nesmíme zanedbat to, že před námi je obrovská výzva. Obyčejně se říká, že krize nahrává KSČM. Krize sama nepřihraje nikdy komunistické straně. Krize může vytvořit podmínky pro to, aby se nám snáze pracovalo, argumentovalo, abychom byli schopni na základě konkrétních krizových jevů upozorňovat, že toto řešení je špatné a naše řešení je dobré. To je to podstatné, proč jsme se tu sešli. Přemýšlejme proto na všech úrovních nad tím, co můžeme udělat, abychom efektivněji řídili stranu, abychom efektivněji pro její program získávali další občany. Víme, že takové oslovení musí mít dvojí linii. A to jak individuální, a tady máme u stran, které neuspěly v květnových volbách a stojí nalevo, velkou šanci. Lidi, kteří byli na kandidátních listinách u takových stran a hnutí, a víme o nich, že byli ochotni dále společensky pracovat, známe jejich názory, by byli využitelní pro komunální politiku. Bylo by lepší se s nimi spojit, domluvit se a nabídnout: pojď na kandidátku KSČM v naší obci, pojďme se dohodnout, jestliže ti náš program vyhovuje a třeba ho i doplnit o jeho programové náměty? To je politický potenciál. To je to, co má předseda ZO za odpovědnost. Říci – pojď na naši kandidátku, my jsme zaregistrovaní, máme takový a takový program, je nás tolik a tolik, dohodněme se na tvém umístění. Musíme umět oslovovat lidi a ne se zavírat do svých čtyř stěn a nebojím se říci někdy i dogmat.

Jsme v jiné situaci – historicky – než tomu bylo v minulosti. Jsme v situaci neustálých antikomunistických útoků, které mají už jinou než pouze primitivní podobu. I když primitivismu jsme si zažili ve čtvrtek, v době volby vedoucích orgánů Poslanecké sněmovny, dost. I od těch, kteří si říkají předsedové politických stran. A historický výklad některých pojmů byl k zaznamenání do špatných vtipů.

O co jde na celostranické konferenci? Abychom posoudili věcně, bez velkých emocí, to, jakým způsobem uchopíme šanci změnit stanovy, co necháme k diskusi až do sjezdu a co se pokusíme právě na bázi krajských konferencí a sjednocování politiky v krajích připravit pro rok 2012, co uděláme, abychom dobře připravili stranu na to, že česká společnost bude v těžké politické a ekonomické turbulenci. A musíme udělat všechno nejen pro to, abychom měli dostatek vlastních členů, ale i pro dostatek opory jinde, abychom v tomto souboji nezůstali sami. Abychom byli schopni oslovit další občany, přijímat je nejen do našich řad, ale získávali je za spojence. Když vzdáme tento boj, vzdáme za prvé boj o masový charakter strany, a za druhé boj o budoucnost strany. Diskutujme mezi sebou, nebraňme se různým názorům, to pokládám dokonce za potřebné. Výsledkem musí však být naše schopnost na úrovni obce, kraje a centra postupovat jednotně. Proto musíme odmítnout určité excesy, jež tuto jednotu mohou narušit. Podotýkám, že většina okresů a krajů ctí centrální politiku, váží si toho, že existuje nějaká linie, po které když se jde a neuhýbá se od ní, tak to má určitý výsledek..

Chtěl bych zakončit tím, že dnes se zabýváme zjednodušením systému řízení. Nejde však o to změnit zcela stávající systém. Stále to bude tak, že bude mít vždy člen základní organizace přímou cestu přes ZO a okres do centra až ke sjezdu. Struktury, které budujeme na úrovni kraje, budou však sloužit k tomu, abychom byli schopni sjednocovat politickou linii na té úrovni, na které se politicky rozhoduje. Tzn. aby tam, kde chybí základní organizace, okresní výbory byly schopny efektivně řešit politickou situaci, případně sestavení kandidátních listin na úrovni obcí a měst. Pokud jde o kraje, chceme, aby byly schopny koordinovat a řídit činnost tak, abychom byli schopni zabezpečovat jednotnou politiku KSČM na této úrovni. Nechceme z centra mluvit do krajských kandidátních listin. Odpovědnost ponese volený orgán na úrovni kraje. Z úrovně centra budeme však jasně říkat, jaké kandidátní listiny chceme, jak chceme, aby byly tvořeny, a jakým způsobem do nich budeme vstupovat, pokud nebudou vyhovovat parametrům, které jsme jako centrum dali. Nemůžeme si napříště dovolit respektovat jakési zákulisní dohody uvnitř KSČM, které se i před letošními volbami utvořily mezi jednotlivými okresy. To je důležité. Ukázalo se, že tam, kde jsme změnili část kandidátních listin, měli jsme pravdu spíše my. Potvrdily to volby v obou krajích, kde jsme pořadí kandidátů změnili. Stačí se podívat na preference vybraných kandidátů.

Na našem novém přístupu závisí budoucnost nejen naší strany, ale i budoucnost celé ČR. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že KSČM nepůjde cestou sestupnou, ale půjde cestou vzestupnou. Ale musíme pro to všichni něco udělat. To, jakým způsobem se postavíme k jednotlivým problémům, závisí jenom na nás.

(mezititulky opatřeno redakcí)