KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Koaliční smlouvu ODS, TOP 09 a strany Věcí veřejných, která má být základem fungování této pravicové trojkoalice a rovněž základem programového prohlášení nové vlády, vnímám jako velice nevyvážný dokument. Na straně jedné je v něm cítit snaha o velkou popisnost konkrétních kroků, které někteří političtí představitelé slibovali před volbami, a na straně druhé až naivní obecnost. Do této skupiny patří i výroky o tzv. finanční ústavě, tedy snaha prosazení ústavního zákona o finanční kázni a odpovědnosti. Pravicové strany koalice se určitě inspirovaly postupem kancléřky Merkelové v SRN a tlakem velkých států v eurozóně. Samo o sobě přijetí takového zákona ještě nemusí vést ke snížení deficitu státního rozpočtu a snížení státního dluhu. Jedním z těch, kdož bude takový zákon prosazovat, je staronový ministr financí Miroslav Kalousek, který se výraznou měrou zasloužil o současný státní deficit a zadlužení České republiky. Ostatně svůj díl odpovědnosti za to má i ODS.

Nová vláda chce vytvořit národní rozpočtovou radu, která bude ověřovat výdajové rámce rozpočtu a návrhy ovlivňující rozpočet s tím, že bez vyjádření rady nebude možné projednat žádný legislativní návrh a v rámci druhého čtení nebude možné předkládat návrhy, které povedou k vyšším výdajům, než předpokládala předloha v prvním čtení…

Vláda může bezpochyby vytvářet své poradní orgány. Například národní rozpočtovou radu. Otázkou je, zda bude respektovat takový orgán a také to, kdo jej bude ve skutečnosti ovládat. Nebudou to odborníci například z bankovního sektoru prosazující úzké zájmy bank proti zájmům většiny společnosti? Vzpomeňte si na složení tzv. Bezděkovy komise k reformě důchodů. Kromě zástupce odborů v ní byli pouze zástupci penzijních fondů. Je třeba také vidět, že vláda musí vytvořením svého poradního orgánu respektovat Ústavu ČR, Jednací řád Poslanecké sněmovny, další zákony a právní předpisy. Vláda se nemůže za výkon státní moci ani v oblasti spravování státního rozpočtu zbavovat své odpovědnosti tím, že ji bude přesouvat na jiný, jí vytvořený orgán. V tomto případě národní rozpočtovou radu.

Petr Nečas a spol., tedy vláda, chtějí »zachránit« ekonomiku škrtáním ve výdajích místo hledání příjmů. Velké nadšení to nevyvolává ani v jejích řadách...

Je to z pohledu pravice nejsnazší cesta, jak snížit náklady na státní rozpočet. V praxi takový krok skrývá řadu nebezpečných momentů. I ve veřejné správě a ve veřejných službách tímto způsobem bývají propuštěni pracovníci s nejnižšími příjmy a rovněž nízko a středně příjmovým zaměstnancům bývají kráceny jejich platy. To však určitě není správné. Ani se zvýšením platů u pedagogických pracovníků to nemyslí vláda upřímně.

A jiné téma: Vláda chce »sociálně citlivým způsobem« zkrátit některé druhy sociálních dávek. Náhradový poměr nemocenského pojištění bude údajně zachován na úrovni roku 2010, tj. na 60 procentech po dvou měsících nemoci (nebude se tedy zvyšovat na 69 procent). Co vy na to?

Ano, takto je to definováno v koaliční smlouvě. Jde o opatření, které se dotkne výrazně zaměstnanců, kteří se dostanou do pracovní neschopnosti. Jako OS ČMS hodnotíme jako nebezpečné úvahy o prodloužení úhrady nemocenského zaměstnavatelem ze současných 3+7 dnů na 3+12 dnů. Byť je toto opatření představováno jako dočasné, povede k tomu, že se lidé budou ještě více bát nastoupit do pracovní neschopnosti z obavy, že se jich zaměstnavatel bude chtít zbavit a ukončit s nimi pracovní poměr. Z hlediska pravice je to záměrný krok.

A co říkáte záměru redukovat příspěvek na péči o zdravotně postižené pro 1. stupeň ze současných 2000 Kč na 800 Kč, což údajně odpovídá skutečným nákladům na péči těchto osob?

Je to výrazný asociální záměr, který ještě více ztíží již dnes velice špatnou ekonomickou a sociální situaci osob se zdravotním postižením. Tito lidé mají omezenou ochranu na trhu práce, obtížně si hledají zaměstnání a není správné hledat úspory ve státním rozpočtu v této oblasti a na úkor této skupiny osob.

I když nápady Bezděkovy komise k reformě důchodového systému pozvolna upadají v zapomnění, riziko, že je bude vláda preferovat ve svém rozhodování, je velmi vysoké. Souhlasíte s tímto názorem?

To je velice nebezpečný moment. Pravice se dlouhodobě netajila snahou změnit současný důchodový systém. Záměr pravice spočívá především v kapitalizaci důchodového systému, tj. v prosazení povinného důchodového pojištění u soukromokapitalistických penzijních fondů. Odbory, OS ČMS, ale i KSČM naproti tomu jednoznačně trvají na zachování současného státem garantovaného, solidárního a průběžně financovaného důchodového systému. ODS a pravicovým politikům, kteří nyní našli uplatnění v TOP 09 a VV, se několikrát záměr na změnu důchodového systému nezdařilo prosadit. Složení druhé Bezděkovy důchodové komise však jednoznačně ukazuje, čí zájmy tento tzv. expertní tým především zobecňoval. My takovou představu důchodové reformy jednoznačně odmítáme.

Omlouvám se, že se stále dovolávám koaliční smlouvy. Ale je to důležité, protože ta se má stát základem vládního prohlášení.

To je zřejmé. Ptejte se.

V koaliční smlouvě je uvedeno, že vláda přistoupí ke komplexní reformě Zákoníku práce. Jedním z bodů bude zkrácení výpovědní lhůty a odstupňování odstupného podle počtu odpracovaných let u zaměstnavatele. Jak to vidíte z pohledu odborového předáka a zkušeného politika?

Změna pracovního práva byla již jedním z hlavních témat předvolební kampaně ODS v roce 2006. Tedy bezprostředně poté, kdy pravice prohrála střet s levicí o nový Zákoník práce. Tehdy a celé následující volební období se pak ODS a další pravicové strany snažily prosadit tzv. liberalizaci pracovního práva, která by uvolnila ochranu zaměstnanců v jejich nerovném postavení vůči zaměstnavatelům. Jednostranně tak pravice hájí zájmy velkých zaměstnavatelů, kapitálu a chce po právní stránce vytvořit takové podmínky, které by vedly k ještě většímu stlačení ceny pracovní síly. Lživě argumentuje tím, že snížením ochrany zaměstnanců uvolněním pravidel uzavírání pracovních smluv pomohou snížit nezaměstnanost. To ale zhorší postavení zaměstnanců. Petr Nečas jako ministr práce a sociálních věcí Topolánkovy vlády měl připravenu rozsáhlou novelu Zákoníku práce. Jejímu projednání zabránil pád Topolánkovy vlády. Již v této novele byly obsaženy návrhy např. na odstupňované odchodné. Právě Nečas přišel i s otrokářským návrhem, podle kterého by se zaměstnanci měli vyplatit z pracovního poměru, chtějí-li oni sami jej ukončit. Pro OS ČMS i pro komunistickou stranu jsou takové představy pravice zásadně nepřijatelné.

Hodně zaměstnanců je vylekáno snahou zvýhodnit práci na dohodu, uvolnit smlouvy na dobu určitou, zpružnit pracovní dobu a podporovat alternativní modely zaměstnávání. Co si pod tím máme představit?

Je to staronová neoliberální představa o snížení váhy pracovního poměru na dobu neurčitou, který zaměstnanci přináší pracovněprávní, ekonomickou a tím i sociální jistotu. Snaha upřednostňovat krátkodobé pracovní úvazky, nebo jiné formy pracovní činnosti jako dohody o pracovní činnosti či dohody o provedení práce, umožní zaměstnavateli lépe diktovat cenu pracovní síly, propouštět a přijímat zaměstnance nové. Zaměstnavatel přitom nebude vázán výpovědními dobami a odstupným. Jde o výrazný zásah do pracovního práva, který jako odbory odmítáme, protože povede ke snížení ochrany zaměstnanců.

Podpora v nezaměstnanosti by měla být vázána na aktivitu nezaměstnaného. Stejně tak výše dávek hmotné nouze bude odstupňována podle jeho aktivity. Je možné s tím souhlasit?

Pokud by bylo dost práce pro všechny, pak snad podmíněně ano. Jestliže však v době hospodářské krize roste nezaměstnanost, pak to není vinou těch, kteří o práci přicházejí a chtějí pracovat, ale vinou kapitalistického společensko-ekonomického systému. Ten sám svou podstatou žene společnost do hospodářských krizí. Léčit nezaměstnanost snižováním podpory v nezaměstnanosti je nesmysl. Povede to k ještě většímu růstu chudoby.

Můžete závěrem zhodnotit obsah koaliční smlouvy z pohledu dopadu na život občanů v České republice?

Sama o sobě koaliční smlouva nemůže změnit nic na životě občanů v České republice. Nebezpečí spočívá v tom, že koaliční smlouva, uzavřená mezi ODS, stranou TOP 09 a stranou Věci veřejné, je základem pro fungování pravicové vládní koalice, která má v Poslanecké sněmovně dohromady většinu 118 hlasů. Tři pravicové strany na základě této smlouvy vytvořily vládu České republiky a ta se bude 10. srpna ucházet o důvěru Poslanecké sněmovny, vládní prohlášení bude vycházet z této koaliční smlouvy. Pokud pravice bude prosazovat své závazky z koaliční smlouvy a svých volebních programů, dojde k výraznému zhoršení sociální situace v České republice. Ještě více se rozevřou nůžky mezi bohatstvím malé skupiny na straně jedné a chudoby na straně druhé. Hrozí také dlouhodobé omezení sociálních jistot občanů a zvýraznění mocenského tlaku ekonomicky vládnoucích kapitálových skupin, jež stojí za těmito pravicovými stranami. Pro KSČM, levici a odbory bude tedy prvořadá obhajoba, nejen parlamentní, skutečných zájmů pracujících a sociálně slabých skupin lidí. Nikdo jiný z politického spektra společnosti to neudělá.