KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Hosty tiskové konference KSČM 5. února 2009 byli místopředseda PS PČR, předseda ÚV KSČM a stínový předseda vlády JUDr. Vojtěch Filip a poslanec, stínový ministr financí a místopředseda ÚV KSČM Ing. Jiří Dolejš.

Téma: Krizové zasedání stínové vlády KSČM a návrh protikrizových opatření

Vojtěch FILIP, předseda ÚV KSČM:

Slovo krize se v ČR nesmělo používat, přestože už od roku 2007 bylo jasné, že americká finanční krize bude mít katastrofální globální důsledky. To v roce 2008 potvrzoval každý měsíc na burzách, ať finančních nebo komoditních. Samozřejmě vývoj ve Spojených státech a EU se nevyhnul ani ČR a po volbách do krajů a Senátu i vláda ČR připustila, že krize je tady. O co později, o to méně přiznávala, jak katastrofální dopad globální finanční krize v ČR bude.

Finanční krize přešla v hospodářskou, o tom už pochybují jen ti, kteří přestali mít vlastní názor a začali papouškovat slova našeho ministra financí, že se nám krize vyhne. KSČM podrobně studuje jednotlivé analýzy, ať již jsou ze světových finančních center, ale zejména se zabýváme těmi analýzami, které přicházejí z ekonomických ústavů, které nemají jednobarevné vidění. Zabýváme se také analýzou odborů, ať již v českém prostředí nebo evropském. Nemáme v úmyslu předložit „slátaninu“, teze, které by nic neřešily.

Mám „dovolení“, když to tak řeknu, po včerejší diskusi s Milošem Zemanem, prezentovat i jeho názor. Jsem rád, že potvrdil můj pocit, když si přečetl návrh na řešení krize od sociální demokracie, že ani jeden koncept, ať již vládního NERVu nebo sociální demokracie, nemůže vyvést ČR z krize.

My dnes budeme na jednání naší stínové vlády navrhovat určitá řešení, postupy, které by mohly pro ČR znamenat změnu pozice. A prohlubování krize bychom mohli alespoň převést do stádia, že bychom začali řešit příčiny krize.

Jiří DOLEJŠ, místopředseda ÚV KSČM:

V úvodu bych podtrhl to, že vláda nevnímá relevantní prognózy nejbližšího vývoje, má snahu spíše zakrývat realitu a její kroky jsou minimalistické a ex post. Bohužel, musím tuto diagnózu říci i na účet sněmovního tisku 723, což je tisk, který prošel nedávno vládou a byl zařazen na program této schůze 18. 2. a je to tisk, který podává informaci, jak pan ministr financí chce variovat ve scénářích veřejné finance.

Jestliže v průměru ministerstvo tlačí hospodářský růst pod 2 %, tak si myslím, že za další měsíc můžeme mít na stole se zpožděním čísla daleko tvrdší. Jednoduchá úvaha – hlavní země, se kterými obchodujeme, což jsou země evropské zóny, mají již od loňska v prognóze mínus 2 %, tedy recesi, minusové hodnoty vývoje HDP. Vláda sice zřídila NERV, ale zdá se, že má choré čivy. Nevnímá zahraniční prognózy, ani situaci v podhradí, kde již řada podniků začala propouštět a nezaměstnanost asi bude vyšší než „mírné navýšení“, jak prognózuje vláda a ministerstvo financí.

V čem je možná problém? Vláda se k této krizi staví jako k přirozenému cyklickému vývoji, se kterým se dalo počítat a který se přežene jako špatné počasí. Bohužel se nejedná o přirozený výkyv, jedná se o zásadnější, strukturální krizi, která bude provázena i nemalými náklady, takže vládě nestačí dát si do vínku „neplýtvat a neškodit“. U plýtvání můžeme posoudit, na co všechno jdou rozpočtové peníze. Pokud jde o to neškodit, je pravda, že když tato vláda nic nedělá, nic nezkazí a neublíží, ale v této situaci je třeba být aktivní. Je nutné připravit konkrétní plán a ne jen diskutovat na půdě NERVu či jiných institucí.

Co je zarážející, vláda jako předsedající země EU jako by nevnímala plán, který schválila EU koncem loňského roku, plán pro hospodářskou obnovu Evropy, který má v sobě i některá doporučení, např. že by země v Evropě měly přikročit k rozpočtovému impulsu, a to v objemu až 1,5 % HDP. V případě ČR by oněch 1,5 % znamenalo objem zhruba 50-55 mld. korun, které by měly být, jak se říká napumpovány do ekonomiky.

Vláda se nechává ukolébat, že rozpočtový deficit udrží v parametrech, jak si představovala v loňském roce, s použitím rozpočtových rezerv, které převedla z loňského rozpočtu do letošního, čímž jako kdyby se situace neměnila, Ale daleko dramatičtější možná bude situace ve strukturách veřejné správy, v územních rozpočtech, kde se minimalistický odhad propadu měst a obcí pohybuje okolo 10 mld. A to obce zajišťují nejen přímé úkoly – postavit vodovod, opravit cesty atd., ale zajišťují i v řadě případů výkon státní správy. A minimálně toto by měl stát dotovat. Takže situace bude dramatičtější a měli bychom se připravovat na alternativu dočasného zvýšení deficitu, a to přesto, že pan náměstek ministra financí, který je v tomto směru nepochybně zběhlý, varuje před tím, že evropské trhy státních papírů jsou přehlceny nabídkou. Ale konec konců, můžeme zkusit realizovat naše cenné papíry mimo Evropu, nemusí to být jen evropské fondy. A také je pravdou, že v rámci schválených dluhopisových programů, ve kterých pan ministr má rezervu, sám přiznal, že je tam asi 70 mld. korun. Čili lze dát významnější prorůstový kurz a nedostaneme se ani do kolize s takovým faktem stability a růstu, což je významný dokument, který hlídá tzv. maastrichtská kritéria.

Připomínám, že maastrichtské kritérium, pokud jde o deficit, hovoří o 3 % podílu na HDP. A my jsme v loňském roce dosáhli hodnoty 1,2 %. Čili jsme hluboce pod touto úrovní. Jestliže samotná EU si prognózuje v průměru 4,5 %, z toho vyplývá, že většina zemí, zejména ty klíčové, vůbec nepočítají, že by to kritérium v tomto období hodlaly plnit. Proč my bychom měli vybočovat z této praxe, když i ČR potřebuje růstový impuls, aby opatření na straně nabídky plynula zejména do restrukturalizace české výroby, abychom byli připraveni na daleko větší změny a abychom investovali do českých výrobců a českých pracujících.

To je to základní východisko.

Pokud jde o nasměrování peněz, diskutuje se zda dát peníze do poptávky, tzn. rozpustit peníze plošně mezi lidmi, což má prorůstový efekt. Problém je, že lidé utrácejí peníze za ledacos. A kdybychom my ohlídali ceny energií, kdybychom ohlídali obecní cenu bydlení, tak by lidé neutratili ty peníze tady a spotřeba by se dala orientovat. Protože určitá spotřeba je svého druhu investicí. Např. spotřeba v oblasti školství, ekologie. To jsou investice do budoucnosti, protože přes takto orientovanou spotřebu se vlastně vytváří struktura ekonomiky.

Pokud jde o podporu nárůstové strany – konkrétní vládní projekty, podpora konkrétních firem, tak si myslím, že bychom se neměli inspirovat Karlem IV. a jeho hladovými zdmi, protože skutečně jde o cílené ovlivňování struktury. Tyto peníze by se neměly rozpouštět bezhlavě, měla by se zvažovat jejich návratnost, protože pokud dočasně zvýšíme dluh, tak samozřejmě je důležité, jak se ten dluh v budoucnosti bude splácet. A ten nelze splácet jinak než z budoucích výnosů.

Nabízí se z hlediska zlepšení struktury ekonomiky tyto priority: Především energetika. O energetické bezpečnosti se hodně mluví, ale málo dělá. Přitom některé investiční akce jsou doslova na spadnutí. Např. jaderná elektrárna konkrétně Temelín, protože zatím příprava úplně nové elektrárny není hotová. Může se investovat do sítí, které dovedou energii tam, kam patří, a přitom budou diverzifikovány, tzn. že nebudeme závislí pouze na jednom směru. To je velmi důležité a myslím, že by tu mohla zafungovat i evropská solidarita a naše firmy by se mohly podílet na evropských projektech.

Další takovou prioritou je obecní bydlení. Zatím se nám nedaří prosadit náš návrh na regulované bydlení a do budoucna je velký problém, že neexistuje dostupné bydlení pro ty, kteří se zrovna nehrnou do hypoték do výše několika milionů korun. Proto si myslíme, že je třeba podpořit obecní bytovou výstavbu a družstevní bytovou výstavbu. Ten efekt stavebních firem je rychlejší, má sociálnější dopad, než peníze, které by směřovaly do stavebnictví pouze dolít do betonu. Víme, že jsou zapotřebí silnice, ale nemyslíme, že by měly spolknout toto sousto. S tímto problémem souvisí i rekonstrukce domů, velmi významné je zateplování, je ekologické a energetické. V tomto smyslu výjimečně chválím ekology, kteří to prosazují, a hodlají sem nasměrovat určité miliardy. Nevím, kde je hodlají sebrat – my jim nabízíme řešení.

Ekologické technologie, další významný směr, který by měl být investicemi státu podporován.

A v neposlední řadě jde o veřejnou infrastrukturu, protože ten stav je neutěšený. A navíc se může jednat o evropské projekty. Když připravíme české peníze pro kofinancování evropských peněz, tak usnadníme čerpání evropských fondů a nemůže se nám stát, jak se stávalo v minulosti, že se staneme z čistého příjemce spíše plátcem. Evropské finance jsou definovány evropským rozpočtem a jsou jedny z poměrně jistých zdrojů, pokud budeme umět tyto peníze čerpat.

Samozřejmě nechceme zvažovat jen otázku rozumného zadlužení, ale je tu i otázka příjmové stránky státního rozpočtu, který můžeme ovlivnit, když přijmeme příslušné daňové zákony. Už rozpočet na rok 2009, protože krize neskončí letos, ale dá se předpokládat, protože je hlubší a má strukturální charakter, že to nebude jen dočasná recese, ale přijde konjunkturál, bude trvat delší dobu, čili vývoj bude mít tvar křivky „L“, čili když padneme dolů, tak na tom dně si chvilku pobudeme. Proto je důležité ozdravit i příjmovou bázi veřejných rozpočtů. Např. to, že chybí peníze v obecních či krajských rozpočtech nedá se vyřešit tzv. rudem, tedy rozpočtovým určením daní, protože když přerozdělujete nic, máte pořád nic. Musíte vytvořit větší objem. A k tomu by se mělo směřovat, v tom jsme se v jisté míře shodli se sociální demokracií, vrátit se k daňové progresi.

My, na rozdíl od ČSSD, se nebojíme ani progrese v dani z příjmu právnických osob. Připomínáme, že významný daňový titul a zejména i projev určité solidarity jsou daně majetkové, které jsme navrhovali v souvislosti s reformou v r. 2007. Hodláme tento návrh znovu osvěžit. A pak je tu třeba zpoplatnění tranzitu. ČR je srdcem tranzitu, přes nás se jezdí atd. Když bude řádně zpoplatněný tranzit, bude to příspěvek do naší pokladny. V žádném případě se nedomníváme, že by se mělo jít cestou podpory spotřeby tím, že budeme šidit pojišťovací systémy. Že zkrátka čistou mzdu zvýšíme tím, že seškrtáme platby na sociální pojištění. Tady naopak říkáme to, co už v minulosti, že zastropování systému plateb pojištění je na úkor solidarity a bylo by velmi nešťastné, abychom do budoucna založili problém nedostatečné kapitalizace těchto pojišťovacích systémů a tím vytvářeli buď prostor pro jejich špatné fungování nebo dokonce privatizace někdejších jeho částí. A pak samozřejmě vnímáme, že naše ekonomika je otevřená a v podstatné části prochází zahraničním obchodem. Když se nám podaří posílit zahraniční obchod, podaří se udržet odbytové cesty za kvalitní ceny, tak vyřešíme mnohé. Z toho důvodu nestačí jen zachraňovat detaily jako jsou obchodní oddělení velvyslanectví, ale důležitý je systém podpory zahraničního obchodu, ČSOB, EGAP - pojišťovací ústav, který se věnuje pojištění vývozu v krizi, a je tu samozřejmě Českomoravská záruční rozvojová banka, které by měly být kapitalizovány, protože pokud budou mít posíleny svůj kapitálový kmen, tak budou v daleko větším měřítku masivněji směřovat do těchto aktivit.

Poslední poznámka se týká zaměstnanosti. Rozhodně nemohu souhlasit s tím, co je  v tisku 723, že v oblasti zaměstnanosti vlastně žádné nebezpečí není, nic fatálního se nemůže stát, protože odbory jsou tak rozumné, že v kolektivních vyjednáváních nebudou po svých zaměstnavatelích nic chtít. Nebudou se zvyšovat mzdy, spokojí se s krácením pracovní doby atd. Bohužel hrozí, že propouštět se bude. Je třeba přijmout opatření jak v oblasti pasivní, tak v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti. Propočet min. financí je, že při pouhém zpomalení hospodářského růstu by měla být navýšena položka podpory nezaměstnanosti, tuším, o 2 mld. Pokud ta nezaměstnanost nebude navýšena jen o jeden bod a začne se nám šplhat někam, kde byla v letech 1997-1998 – tedy 10 % v průměru a 20 % v regionech jako je Mostecko, Karvinsko… tak to rozhodně stačit nebude. Bude nutné najít zdroje na pokrytí rozdílů, případně krácení pracovní doby a krácené mzdy. Nabízí se metoda pojišťování pro případ nezaměstnanosti a velké peníze bude třeba dát na aktivní politiku nezaměstnanosti. Zkrátka změní-li se struktura, musíme měnit kvalifikační strukturu, musíme vytvářet podmínky pro to, aby lidé nacházeli jinou práci, která bude mít budoucnost. To vše si žádá významné objemy peněz.

Ještě jednu maličkost, která  souvisí s oblastí zaměstnanosti a s postoji zaměstnanců. Nemá to ani vláda, ani soc. dem. a svým způsobem ani odbory. Ty jsou povinovány spíše chránit pracovně právní vztahy, tak jak jsou. Nabízí se možnost, že pokud firmy půjdou do konkurzu, budou mít problémy. Jedná se o  možnost pronájmu nebo odkupu přes akciové podíly od zaměstnanců. Protože takový zaměstnanec, když je spoluvlastníkem firmy, má zájem na stabilizaci podniku, na zaměstnanosti. Je to nástroj, který se ve světě používá, v EU je tento systém rozvinutý. Je to věc, která by měla být legislativně dopracována, měla by být nabídnuta zaměstnaneckým kolektivům, zejména menších a středních podniků. Středně velké a menší podniky vytvářejí 60 % zaměstnanosti.

Na toto téma hodláme svolat 21. února konferenci, která se problematice výrobní samosprávy a speciálně možnosti využití výrobní samosprávy k řešení ekonomické krize bude věnovat. Specialisté na tuto otázku budou vítáni. Jsou to náměty, které vláda teprve bude projednávat.

V. Filip:

Včera jsem se zúčastnil jednání s Milošem Zemanem. Předmětem našeho jednání byl právě pohled KSČM na krizi a jeho pohled na opatření, která má vláda a politické strany. Jsem rád, že jsem se s ním shodl, protože mě zajímal jeho názor – i když je důchodce, ekonom je. Jeho hodnocení bylo velmi příkré.

J. Dolejš:

Musím říci, že na rozdíl od odpůrců eura, kteří by nejraději, aby vůbec nevzniklo, a na rozdíl od fanatických vyznavačů eura, kteří si myslí, že by tu mělo být zítra,  si myslím, že je třeba pracovat v klidu. Euro krizi nevyřeší. Současná oscilace české koruny není určitě příjemná a ČNB bude mít problém udržet euro v rozumném koridoru, aby netratili buď exportéři nebo importéři, aby to nemělo inflační dopad na ekonomiku. Ona totiž těch nástrojů ČNB příliš nemá. Pokud by došlo k významnější měnové krizi, tak ani měnová intervence nepomůže. Uchýlí se zatím k tzv. psychologickým intervencím, tzn. ovlivňují očekávání subjektů různým chlácholením či varováním. Ale kdyby k něčemu došlo, tak česká ekonomika nemá takové prostředky, aby mohla masivněji intervenovat.

Do budoucna je to prvek, který nám nepomůže, ale ani se nedá brát jako záchrana, protože urychlené přijetí eura by vytvořilo napětí v ekonomice na jiném místě, inflace by se k nám dostávala jinými kanály. Není zatím dořešen ani dopad sociální. Já bych nespěchal, osobně si myslím, že je reálné stihnout euro v roce 2013 a za tu dobu se dá leccos udělat. Pamatuji si, že v roce 2000 se považoval za reálný termín rok 2010. Ale protože se léta nic nedělo, ukázalo se, že to tak reálné není. Zkrátka z ekonomických i politických důvodů to určitě nebude dřív než v příštím volebním období.

Ještě bych doplnil. Některé návrhy si rádi osvojujeme. Podobně jako soc. dem. si osvojila naši milionářskou dávku, tak na tripartitní úrovni, když se jedná, samozřejmě vnímáme odbory a vnímáme povinnost vytvářet polštář pro chudší zaměstnance atd. Ale někdy připraví zajímavé náměty i podnikatelské sféry. A mám tu poznámku, že bychom si byli schopni osvojit požadavek Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR v jednom bodě. Obracejí se na vládu, aby byly snižovány stropy cen energií v souladu s tendencí poklesů světových cen. Jde tam o ten problém, že ceny energií klesají, ale účtují se stále vysoké. Takže vytvořit systém tlaku, aby se ceny přizpůsobovaly poklesu, aby si firmy neúčtovaly zbytečné rabaty, zbytečný profit, protože v tom případě vydělává jen jedno odvětví, které zneužívá monopolního postavení. Pokud bychom věděli kudy na to, možná bychom se mohli inspirovat  na Slovensku, kdy pan premiér Fico nalezl bič, jak ty neposlušné energetické firmy trošku vychovat, aby se chovaly tak, aby nevytvářely zisk, který je neopodstatněný z hlediska ekonomické logiky.

V. Filip:

Je to otázka nejen energetická, protože monopoly jsou i ve vodohospodářských soustavách, nejde jen o elektřinu a plyn, ale i o vodu, kanalizaci. Můžeme uvést  např. britský model, kde je striktně dáno, jaký může být maximální zisk takové firmy. V Evropě zatím prosazen není, ten regulátor nefunguje.