Faleš pravice zakládá sociální napětí ve společnosti
Nejnovějším požadavkem, který chce budoucí vládní trojkoalice prosadit, je reforma Zákoníku práce, což ve skutečnosti znamená jeho rozvolnění a snížení jeho účinnosti.
V čem spočívá nebezpečnost tohoto návrhu?
Vznikající koalice tří pravicových stran skutečně otevřela otázku co nejrychlejší zásadní novelizace Zákoníku práce. Nejedná se však z hlediska pravice o nový požadavek. Tzv. liberalizace pracovního práva, která by uvolnila trh pracovních sil ve prospěch zaměstnavatelů a tím snížila míru povinných závazků zaměstnavatelů chránících zaměstnance, je trvalým programovým bodem ODS. Nyní si jej osvojila strana TOP 09 a Věci veřejné. Bylo to znát při projednávání Zákoníku práce v letech 2005 až 2006. Tlak na oslabení Zákoníku práce a snížení ochrany zaměstnanců zesílil po vzniku pravicové koaliční vlády ODS, KDU-ČSL a Strany zelených po volbách v roce 2006 a vyvrcholil vypracováním tzv. Nečasovy novely Zákoníku práce na jaře 2009. Jejímu projednání zabránil až pád Topolánkovi vlády. Česká pravice tedy nepřichází s ničím novým.
Uvolnění režimu řetězení pracovních poměrů na dobu určitou by přineslo snížení pracovní jistoty zaměstnance a tím snížení jeho dlouhodobé ekonomické a sociální jistoty. Člověk, který nepracuje v pracovním poměru na dobu neurčitou, je více vystaven tlaku přijmout práci za jakoukoliv cenu a pracovních podmínek, nemá navíc jistotu, že po uplynutí sjednané doby s ním zaměstnavatel obnoví pracovní smlouvu. Pro zaměstnavatele je to však výhodné z pohledu tlaku na snížení ceny pracovní síly, budou si moci výrazněji diktovat výši mzdy či platu. Omezení řetězení pracovních poměrů na dobu určitou hranicí dvou let byl proto výrazný úspěch odborů, levice a KSČM. Jeho odstranění povede k zvýšení sociální nejistoty lidí.
Dalším návrhem je snížení odstupného lidem, kteří pracují pro svého zaměstnavatele méně než dva roky s tím, že dvouměsíční výpovědní lhůta zůstává beze změn. Zároveň však chtějí rozšířit možnost firem příležitostně zaměstnávat své pracovníky, aniž by jak firmy, tak i zaměstnanci museli odvádět sociální a zdravotní pojištění, a to ze současných 150 hodin na 300 hodin ročně. K čemu to může vést?
Podstata tohoto návrhu je obdobná jako u odstranění hranice dvou let pro řetězení pracovních poměrů na dobu určitou. Všimněme si, jak pravice populisticky volá do celé společnosti, že je v době hospodářské krize, předluženého státního rozpočtu třeba šetřit a jak chce utahovat tzv. opasky všem a především středně a nízko příjmovým skupinám lidí. Tento návrh však sníží jednostranně jistotu odstupného pro zaměstnance, který přijde o práci, protože firma zaniká, dochází k organizačním změnám či hromadnému propuštění. Naopak sníží se náklady pro zaměstnavatele, tedy posílí jeho možný zisk. V tento moment není přece rozhodující, zda zaměstnanec pracoval ve firmě rok či několik let. Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska (OS ČMS) i KSČM jsou přesvědčeny, že výše tříměsíčního odstupného je minimální a má na ni má nárok každý propuštěný zaměstnanec. Dobu, po kterou zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele, lze do výše odstupného nad minimum stanovené Zákoníkem práce promítnout v kolektivních smlouvách. Tak je tomu již dnes. Snížení minimální výše odstupného je pro OS ČMS i pro KSČM nepřijatelná. Dát firmám možnost zaměstnávat své pracovníky, aniž by firmy i zaměstnanci museli odvádět sociální a zdravotní pojištění, a to ze současných 150 hodin na 300 hodin ročně vypadá velice líbivě. Do zvýšení mzdy či platu zaměstnance se však promítne minimálně, ale bude se podílet výrazně na snížení příjmů těchto pojistných systémů, tedy prodělá stát a společnost jako celek. Vydělá na tom výrazně zaměstnavatel.
Plány rodící se pravicové vlády sahají i do sociální oblasti. Co se skrývá za tímto záměrem?
Opět jsou to snahy přenést jednostranně zaplacení státního dluhu na většinu lidí, kteří tento dluh nezavinili. Pro KSČM a i odbory je nepřijatelné, aby docházelo k výrazným škrtům v sociální oblasti a snižovala se tak životní úroveň občanů. Např. opětovné vrácení původní výše mateřské lze považovat za výrazný úspěch komunistické strany. Kdyby sociální demokracie na podzim tak nadšeně nehlasovala pro Janotův úsporný balíček, nemuselo dojít ani k jejímu dočasnému snížení.
Trojkoalice chce prosadit i další etapu důchodové reformy. Jejím základem se pravděpodobně stane upravená verze zprávy tzv. Bezděkovy komise…
Důchodová reforma je již dlouhou dobu předmětem politických diskusí. Pravice se netají představou snížit úlohu státního pojistného systému a přenést důchodové pojištění výrazně na tzv. druhý pilíř povinných odvodů do nestátních soukromokapitalistických penzijních fondů. Tedy netají se představou dlouhodobé kapitalizace penzijního spoření zaměstnanců. Zneužívá demografický vývoj společnosti a hospodářskou krizi s nezaměstnaností, která snižuje odvody do důchodového systému u lidí bez zaměstnání. Měly by nás varovat zkušenosti např. Slovenska, Maďarska, ale i Německa či USA. Pro KSČM zůstává základním požadavkem udržení státního průběžně financovaného solidárního pojistného systému, soukromé důchodové pojištění vnímáme jako věc dobrovolnou, která nesmí být povinná. Státní solidární systém důchodového pojištění musí umožnit odpovídající důchod a zachování důstojných životních podmínek. Nezbytná je jeho pravidelná valorizace.
Jiným »nápadem«, se kterým přišla trojkoalice, je uvažované postupné sjednocení obou sazeb DPH…
V zájmu finančního kapitálu, bank, velkých a středních zaměstnavatelů a ani lidí s vysokými příjmy není zvyšování přímých daní a brání se návrhům levice na daňovou progresi. Všechny tři pravicové strany, ODS, TOP 09 i VV hájí ve skutečnosti zájmy finančního kapitálu a vysokopříjmových skupin proti skutečným zájmům většiny obyvatel. Protože slouží finančnímu kapitálu a jsou jím placeny, ubírají se jejich představy řešení příjmů státního rozpočtu směrem omezení sociálních výdajů a zvýšení nepřímých daní, které plošně dopadnou na všechny občany, tedy zvýšením DPH. Komunistická strany Čech a Moravy však toto jednoznačně a tvrdě odmítá, protože tím dojde k výraznému zvýšení spotřebitelských cen, např. u potravin, energií, bydlení, a tím k zvýšení nákladů na základní životní potřeby.
V záměrech budoucí koaliční vlády je slyšet pouze škrty, škrty… Ale nikdo z jejích představitelů již nepředkládá návrhy, jak zlepšit výběr daní, sociálního pojištění, jak posílit příjmovou stránku státního rozpočtu…
Odpovídá to pojetí pravice. Falešná hesla o nutnosti solidárního šetření nízko a středněpříjmových skupin obyvatel, které tvoří většinu společnosti, vůči bankám a vysokopříjmovým skupinám. Ve skutečnosti se pravice nechce, a ani nemůže chovat jinak. Je zavázána těm, kdo platí její politické strany a představitele. Proto se jen snaží účetně srovnat dluh státního rozpočtu, ořezat výdaje a příjmy státního rozpočtu řešit plošným zvýšení nepřímých daní, jako je DPH. Proto pravice straší státním bankrotem a manipuluje příkladem Řecka. Je to falešné a zakládá to sociální napětí ve společnosti. O ničem jiném není vytváření napětí mezi mladými a lidmi pobírajícími starobní důchody. KSČM takovou politiku odmítá a odmítá ji i OS ČMS.
1. 7. 2010Miroslav Svoboda
