KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Důsledky této krize jen částečně platí Spojené státy samy.

Podstatnou část kolosálních ztrát způsobených americkými finančníky však platí zbytek světa. Mezi prvními jsou to členské státy Evropské unie, protože právě evropským bankám a evropským investorům a penzijním fondům se dostalo často přednostně té pochybné cti nakupovat akcie a podíly americkými bankéři a spekulanty nadhodnocovaných a šikovně tunelovaných společností. Také Česká republika se dnes podílí mnoha miliardami z veřejných i soukromých zdrojů na úhradě těchto ztrát a vyloženého rozkrádání, zatímco ti, kdož vládnou bankami a fondy, si už zase znovu začínají vyplácet mnohamiliardové podíly a platy z prostředků, které do nich nalily jednotlivé vlády.

Občané České republiky ještě nesplatili všechny tunely a dluhy, které nadělaly v devadesátých letech pod záminkou privatizace pravicové vlády vedené ODS. Ani sociální demokraté se ale dnes nehlásí k odpovědnosti za bezuzdný výprodej bankovního sektoru, tedy za to, že desítkami a stovkami miliard ze zaměstnaneckých daní, z veřejných peněz zalepili modré tunely v bankách a kampeličkách a od dluhů očištěné české banky předali pod kontrolu zahraničních společností.

Dnes pravice v čele s ODS a sociální demokraté požadují pod záminkou reformy penzijního systému oslabit to jediné, co zatím nebyli schopni bankéři a spekulanti znehodnotit, tunelovat a vyrabovat. A to je systém průběžně vyplácených důchodů. Peníze na důchodové pojištění, aktuálně vybírané a bezprostředně vyplácené důchodcům, zkrátka vykrádat, znehodnocovat finančními spekulacemi nebo inflací nelze.

Dobře to pochopil i asociálně jednající Ústavní soud, když naznačil, že ani bohatší nejsou ochotni a schopni si na nadstandardní důchody spořit soukromě sami, a skandálně doporučil, aby se de facto bohatým zvýšily důchody z průběžného solidárního systému za cenu snížení důchodů vyplácených z tohoto systému slabším příjmovým skupinám.

Předražené a stále rostoucí ceny zboží a služeb, bydlení, infrastruktury, kdy zisky jdou do kapes horních vrstev a nadnárodních společností a bank, na straně jedné, a statisíce nezaměstnaných, kteří by chtěli, ale nemohou produkovat potřebné hodnoty a platit daně, na straně druhé. Za těchto okolností česká pravice, která za vlády M. Topolánka udělila rozsáhlé statisícové daňové úlevy příjmově nejsilnějším vrstvám, vydírá zaměstnance a odboráře, aby nežádali vyšší platy, tlačí na ně, aby se vzdali některých běžných zaměstnaneckých práv, sociálních benefitů, včetně stravenek a režijních jízdenek. V té souvislosti všechny pokusy omezit systém průběžného vyplácení penzí z veřejného sociálního pojištění jsou jen další cestou vedoucí k dalšímu tunelování výsledků práce, příjmů a penzí většiny občanů.

Tvrdím, že systém, který vyřazuje z plnohodnotného pracovního života statisíce práceschopných českých občanů a odkazuje je a jejich rodiny na podpory v nezaměstnanosti, chudinské dávky a existenční minimum, je zvrácený. Nutit zaměstnance za situace, kdy jsou banky a soukromé penzijní a investiční fondy legálně i nelegálně tunelovány, kdy jsou úspory drobných střadatelů znehodnocovány inflací a spekulacemi finančníků, aby souhlasili s pseudoreformou, se zvyšováním věkových hranic odchodu do důchodu, a vydírat je tím, že prý nebude na slušné důchody, je pokrytectví prvního řádu. Návrhy dál omezovat a snižovat penzijní solidaritu privilegovaných, příjmově silných horních vrstev se dvěma třetinami těch, co žijí z průměrných a nižších příjmů a na privilegia těch nahoře vydělávají, jsou pak v těchto poměrech nemravné a sociálně nepřijatelné.

A tak »přemluvit bábu a dědu« nebude pro nikoho snadné. Ani pro hereckou dvojici J. Mádla a M. Issovou. Ani pro režiséra P. Zelenku. Vždyť i jejich předvolební »umělecký výkon« jen znovu ukazuje, jak jalové, hloupé, sobecké a neobčanské jsou cíle těch, kdož pro omezený osobní a stranický prospěch už dávno přestali vnímat, čím žijí a jaké existenční starosti mají miliony poctivých občanů českého státu.