Hesla kradená a hesla s gustem sdílená
Trachtace kulatin, k nimž se dopachtil "samet", vyzněly jako velký trapas. Hořkost se lepí na jazyk i Lidovým novinám:
"Atmosféra úlevy a optimismu byla v roce 1990 neodolatelná. Poslouchali jsme o kvetoucích zemích, a dokonce o konci dějin. Mýlili jsme se. Všechny vyspělé země jsou zoufale zadlužené, ať je řeč o domácnostech nebo o vládách, a nikdo neví, co s tím. Východní země znovusjednoceného Německa ani po dvaceti letech nevzkvétají a liberální demokracie mezitím našla odpůrce ještě nesmiřitelnější, než jakým býval sovětský blok. Původně myšlenka Haló novin nabývá na síle. Nefunguje-li kapitalismus, je Marx rehabilitován."
Mafií bankrotářů, rozvalenou u koryt, lomcuje bezradnost. Jímá i "socialisty" z leknutí. Socialismus je děsí jako belzebuba krucifix. Na svůj evropský slet, svolaný nedávno do Prahy, sice jezdili tramvají. Lidem, jež vozí do práce den co den, však nenabídli zhola nic. Stéblo tonoucím přivedli k dokonalosti na plzeňských právech. Vox populi mu přezdívá cizí peří. Doktory práv umí i z dutých hlav. Na dračku jde i v politice. V ní se opisuje hlavně z programu, znectívaného jako jurský park "rudosaurů". Kradou z něj prázdné sudy s červeným diplomem z večerních univerzit antikomunismu. Nedopálí to jen flegmatika. Zaskočí to jen toho, kdo prospal celý dějepis. Na troskách, k nimž vedla první světová krize, si musela přikrádat nalevo i pravice, která se nenamočila s Hitlerem. Asistovala i u porodu sociálního státu a řady jiných lidských práv, jimž se dřív bránila zuby nehty. Dopřát si luxus tahanic, kdo a s čím přišel první, naše předchůdce ani nenapadlo. Tím víc si hlídali to, na čem záleží doopravdy: Jak nedat šanci těm, kdo by nám rádi kradli jen hesla, aby je obrátili proti jejich smyslu? Jak jim v tom bránit sborovým hlasem všech, koho by rádi napálili - a ne jenom nás, komu vykrádají hesla? Jak si to, co by se rádo omezilo na povrchní, farizejskou koketerii, vynutit jako závazek, z něhož se dá vycouvat jen za cenu ztráty tváře? Především o to jde i dnes - a ne o to, kdo a s čím přišel jako první.
Pravým vítězem studené války je až druhá světová krize. Kape z ní jen hrstce finančních oligarchů a obchodníků se smrtí. A také vrchnímu patru manažerů, makléřů a jiného služebnictva, jemuž svěřují svou práci . Ostatním krize jen bere. Může jim vzít ještě víc. S tím, co měli za samozřejmost jen omylem, plení i iluze. Vrací před oči panorama, jež tlačí na mozek i Lidovým novinám. Čmerhat nám přes ramena bude v módě stále víc. Máme se nad tím planě vztekat? Anebo tomu dát sami zelenou? Udělat ještě víc pro to, aby to byly právě naše hesla, argumenty a požadavky, co zdomácní i daleko mimo vlastní řady? Aby si našly cestu i tam, kde zatím nemají v lásce nás a třeba ani Marxe? Aby tam z našeho kréda našel oporu byť jediný zlomek? Podají-li nám malíček, smíme ho snad brát, jen když nám nabídnou celou ruku? Handrkovat se o autorská práva? Co si tu satisfakci s gustem odpustit? A také tím usnadnit cestu k bodu, kdy se nám nabídne třeba i prsteník? Z toho, jak a proč od nás opisuje Lidový dům, by se neměl stát univerzální bubák. Tím spíš ne ve vztahu k těm, komu naše inspirace sluší. Nevzešlo právě od nás i to, co proti cizí vojenské základně postavilo většinu národa? Určitě. Máme se čertit na partu mladých lidí, která jim dala slovo v jiné barvě - a s ní i řadu originálních nápadů? Za to, s čím jsme přišli jako první, přivedli do ulic i spoustu lidí, kteří by jinak zůstali doma. V zemi, kde vládne samoděržaví antikomunismu a spojenecké vděčnosti až za hrob, si kvůli protestům proti patronům české pravice uměli vynutit i pozornost televizních kamer. Je to vše už v našich vlastních silách? Máme si za každou cenu konkurovat? Anebo gradovat iniciativu, která se nedá odmítnout?
Sezona hnutí, v nichž budeme co do počtu jen kapkou v moři, právě přichází. Nic lepšího jsme si nemohli přát. Marxismus je impozantní katedrálou ducha. Druhá světová krize mu dává za pravdu, jako ještě nic. Dejme mu slovo všude, kde se už hledá, jak z toho marasmu ven. Všem, kdo už najdou kuráž "opisovat", nechme dveře dokořán.
zdroj: Haló noviny
