Neofašismus – staronová hrozba - myšlenka k zamyšlení
Jsem přesvědčen, že u kořene každého zla, je nějaký strach. Strach z odlišnosti, z nepoznaného, z nejisté budoucnosti. Jsem také přesvědčen, že takovému strachu se daří zejména tam, kde selžou údajní demokratičtí politikové a vymění skutečnou svobodu za jednoduchá černobílá řešení.
Strachu se daří i tam, kde se mnozí politici zcela odtrhnou od běžného života lidí. Absence řešení společenských problémů a dialogu pak bývá živnou půdou pro extremismus všeho druhu. Právě tehdy přicházejí ke slovu nacionalisté, rasisté, neofašisté i neonacisté, aby pojmenovali viníka společenské frustrace. A aby nasměrovali oprávněně zneklidněné občany tu proti komunistům, tu proti židům, tu proti Romům. Začne to plakátem, bitkou v hospodě, neomaleným prosloven na náměstí. A právě tady platí – kdo ke zlu mlčí, ten s ním souhlasí. A jak taková lhostejnost mnohdy končí? Plynovými komorami, hromadami zavražděných a umučených. Vzpomínky na válečná zvěrstva jsou připomenutím toho, že ve válce netrpí ti, kdo ji vyvolali. Trpí obyčejní lidé a to na obou stranách fronty. Pro arogantní vůdce je totiž krev obyčejných lidí je velmi laciná.
Ano, skutečně chci připomenout, že historie evropských národů rozhodně nebyla a není jen procházka růžovou zahradou. Je to také příběh vzájemných bojů, zrad a neuvěřitelných zvěrstev. Byli to zcela konkrétní Evropané, kdo vymysleli nadvládu árijské rasy a plynové komory pro rasy jiné. Další Evropané a s nimi i zbytek světa tomu zpočátku jenom a jenom přihlíželi. Řadu desetiletí usilujeme o to, aby nejen Evropa, ale i celý svět byl místem trvalé svobody, svornosti, soutěživé spolupráce a lidského porozumění. Aby tyto hodnoty zůstaly zachovány i našim dětem, musíme válečné zločiny připomínat. Nesmíme zůstat lhostejní k sebemenším projevům, které mohou vést k jejich opakování. Jen hluboké a skutečné poznání kořenů nacismu může vést k tomu, že se podobného kolapsu lidského ducha napříště vyvarujeme.
Musím, bohužel, poznamenat, že ani v České republice není vždy odsouzení nacismu stoprocentní. Je zde ale i rozdíl ve vnímání dějin celého dvacátého století. Představitelé sudetoněmeckého landsmanšaftu prokazatelně usilují o změnu poválečného uspořádání, o zrušení Postupimské dohody, o zrušení Dekretů prezidenta Beneše a majetkové vztahy občanů ČR tak dostávají nejistou polohu.
Ne, myšlenky nacistů nezmizely porážkou Hitlera ve druhé světové válce. Přetrvávají a vynořují se všude tam, kde jinak slušní lidé zůstanou sedět se založenýma rukama. Upozorňuji, že právě lhostejnost těchto jinak slušných lidí je určující podmínkou pro vítězství zla. A neonacismus tímto zlem skutečně je! Je ovšem i ideologií a politickým hnutím, navazujícím na nacismus, nebo chcete-li na nacionální socialismus a usilující o jeho obnovu. V současné době je prokazatelně na vzestupu, modernizuje metody své propagace, využívá právních i jiných kliček. Přitom chci upozornit, že základní cíle zůstávají stejné – nadřazenost árijské rasy, vůdcovství a pokud to situace dovolí i pronásledování a často fyzická likvidace obyvatelstva.
Je ovšem skutečností, že na rozdíl od nacismu není u neonacismu tak silná orientace na pangermanismus a teze o vyvolenosti německého národa, ale je tu patrná snaha o propagaci vzájemné spolupráce bělošských národů. Kromě toho např. neonacisté v Rusku z pochopitelných důvodů Slovany zařadili mezi arijce-indoevropany a kavkazské národy plus židy do kategorie podřadných ras.
K nebezpečným patří rovněž ultrapravicové organizace od Ku-Klux-Klanu až po skinheady. Stovky ultrapravicových a neonacistických organizací si vedou seznamy lidí, kteří bojují proti rasismu, nacismu, xenofobii a intoleranci. Neonacisté odmítají přistěhovalectví, které viní ze zhoršující se ekonomické situace a nezaměstnanosti. To, bohužel, nachází ohlas i mezi širšími vrstvami xenofobně laděné české veřejnosti. S chutí využívají politický a hodnotový chaos, nepořádek a korupci pro hlásání svého „pořádku“, který chtějí nastolit. Vhod jim jsou také citace z nacistického slovníku, který, bohužel, občas používá i předseda ODS M. Topolánek.
Neonacistům pochopitelně nahrávají i některé církve. Proto vzpomenu, jak dlouho nechtěl Vatikán vidět existenci koncentračních táborů a nemohu opomenout, že právě Vatikán uzavřel ve 30. letech minulého století konkordát s Hitlerem. A nelze opomenout, že současný katolický papež Joseph Ratzinger byl ve svém mládí aktivním členem mládežnické nacistické organizace Hitlerjugend. I současné velmi nebezpečné kontakty sudetoněmeckého landsmanšaftu, katolické církve a některých českých politiků jsou kdykoliv doložitelné.
Neonacisté jdou s dobou. Přizpůsobili se mediální zkratce, shrnují svoji ideologii do krátkých, lehce zapamatovatelných hesel, která šifrují, aby se nedostali k soudům. 1/8 je Adolf Hitler (dle pořadí písmen v abecedě), 8/8 je Heil Hitler. Příznačné je, že na veřejnosti neonacisté nenazývají věci pravým jménem. Rasismus prezentují jako „vlastenectví“, xenofobii jako „touhu po blahu národa“, agrese proti jedincům a skupinám interpretují jako „dělání pořádku“, rozdmýchávání rasové nenávisti nazývají „národním uvědoměním“. Tímto způsobem – ve spojení se „stylovou“ hudbou a módou – se jim daří oslovit část mladé generace.
K novým jevům patří formování euronacismu jakožto panevropského politického hnutí se společně sdílenou antisystémovou, panárijskou a rasistickou identitou. Silně se přitom projevuje vliv Národně demokratické strany Německa. Celoevropská setkávání se konají každoročně v Drážďanech, Budapešti, při výročích Rudolfa Hese, Křišťálové noci a jiných příležitostech. Možnosti Národně demokratické strany Německa se zvýšily poté, co se dostala do dvou německých zemských parlamentů.
Relativně novým jevem je také zakládání para militantních neonacistických organizací. Představitelem tohoto nového trendu je např. Maďarská garda (v Maďarsku povolena, na Slovensku ji zakázali) a ochranné oddíly Národní gardy a Dělnické strany v Česku. Dobře vyzbrojené a vycvičené ochranné oddíly mají neonacisté a ultrapravice dokonce i v Rusku.
Dovolte závěrem citovat slova prezidenta Edvarda Beneše z roku 1945, kdy mluvil o nacistech a fašistech: „Přijde chvíle, kdy se tito viníci budou před světem a sebou samými očišťovat z toho, co napáchali. A budou svým lžím sami věřit. A konečně přijdou opět, aby od očišťování přešli k útoku“.
Od slov prezidenta Beneše uplynulo 65 let. To není tak dlouhá doba. A lidé jakoby zapomněli. Organizovaných neonacistů je jen v České republice od pěti do 10 tisíc, v Evropě desítky tisíc, celosvětově statisíce. Pronikají do armádních a bezpečnostních jednotek. Jsem přesvědčen, že musíme udělat všechno pro to, abychom zabránili vzestupu neonacismu a nacionalismu všeho druhu. Nesmíme čekat, až se mezi neonacisty našimi, evropskými nebo světovými objeví všehoschopný demagog. Neonacismus je nutné každodenně pojmenovávat, každodenně odmítat i tvrdě trestat. Ve třicátých letech minulého století svět neobstál. Pevně věřím, že nyní obstojíme. Všechny dnešní akce jsou nepochybně důležitým příspěvkem na této cestě.
