Komunisté před volbami znovu přesvědčují, že se jejich myšlenková schémata nemění. Nesmí se podceňovat, že u nás vedle dominantního oligarchy ohrožuje samotnou podstatu demokracie další antisystémový predátor. Nejde jen o velebení totalitního režimu, ale i o setrvalou averzi vůči všem atributům svobodné a tržní společnosti.
KSČM prokazuje, že není schopna transformovat se v tradiční levicovou stranu, i když to vnějškově předstírá. Není schopna věrohodně se odříznout od vlastní minulosti, naopak v ní sílí tendence lakovat čtyřicet let nesvobody narůžovo. O skutečnou proměnu nestojí, přičemž používá stále ostřejší jazyk v duchu Marxova Kapitálu.
Poradkyně ředitele ÚSTR Blaive: Archivy nesvědčí o zlu minulého režimu
Francouzská historička Muriel Blaive míní, že komunistické archivy nepřinášejí důkazy ...
ČÍST ČLÁNEK »„Naším strategickým cílem je socialismus a postupnými kroky společně s vámi bychom rádi změnili životní poměry ve prospěch většiny,“ hlásají komunisté ve svém učesaném volebním programu. Minulý pokus o vybudování socialismu „nanečisto“ lze korigovat, poučit se z chyb a navázat na to dobré, co se nepochybně podařilo.
Jejich představitelům roste apetit a mnohdy jdou ještě dál. V médiích odkrývají karty, spoléhajíce se na nezlomné přesvědčení nebo krátkou paměť frustrovaných lidí, požadujících zásadní změnu. Zde jsou ilustrativní výroky některých z nich z poslední doby.
Podnikání umožníme do určité míry
Místopředsedu KSČM a lídra ve Středočeském kraji Stanislava Grospiče podle jeho slov stále žene vpřed obhajoba myšlenky sociálně spravedlivé společnosti i socialismu jako takového. Nepochybně i centrálního plánování, když vyjevil svou představu, jak předcházet ekonomickým krizím.
„Můžeme přistoupit na fakt, že zde nebude kapitalismus zcela volné soutěže, ale bude procházet nějakými regulativy. To znamená, že sice bude umožněno volné podnikání do určité míry. Ale na druhé straně se bude více svazovat a více se zabývat prognózami, kdy zhruba může dojít k další cyklické krizi,“ uvažuje Grospič. Evidentně mu připadá, že současná vláda přiškrtila byrokracií podnikání příliš málo a věčný třídní boj s kapitalisty by přesunul o několik levelů výš.
Reálný socialismus byl lepší
Pozoruhodné vývody předvádí i poslanec KSČM Jan Klán, naprosto pomíjející autoritativní charakter minulého režimu. „Kdyby nedošlo ke změně v roce 1989, tak bychom dnes byli průmyslovou velmocí v Evropě. Stačilo jen zavádět inovace do průmyslu,“ uvažuje. Jak je to jednoduché. Nedoložil však, jak by se „inovované“ produkty neprivatizovaných podniků prosadily po rozpadu RVHP v ostré konkurenci zahraničních trhů.
„Tehdejší socialistické Československo zaručovalo základní potřeby pro občany a fungování státu. Dnes můžeme říci, že se jednalo o sociální stát, který je podobný švédskému modelu,“ pokračuje Klán. „Je tedy evidentní, že všechno před rokem 1989 nebylo špatné, jak nám neustále tvrdí pravicová rétorika. Každý systém má své chyby, ale dnes stále více lidí poznává, že ten dnešní má chyb více, než měl reálný socialismus.“ Určitě tomu věří.
Kapitál žene do pasti a pohrom
Místopředseda KSČM a hlavní ideolog strany Josef Skála se vypořádal s profesorem Bostonské univerzity Igorem Lukešem, který se kriticky vymezil vůči Marxovu stěžejnímu dílu Kapitál. „Profesor žije z trucovité nostalgie a z brožurek, jimž ujíždí vlak. Globální kapitál míří směrem, o němž je Kapitál. Žene svět do pastí a pohrom, s nimiž si neví rady,“ burcuje Skála.
Na pomoc si vzal i výstřední závěry francouzské levicové historičky Muriel Blaive, poradkyně ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), která zcela vážně tvrdí, že otevření archivů Státní bezpečnosti ukázalo pravý opak toho, v co doufali zakladatelé ÚSTR.
„Byli přesvědčeni, že archívy budou svědčit o totalitě minulého režimu a rozsahu jeho zla,“ cituje Blaive Skála. „Namísto aby přinášely důkazy o zlém totalitním režimu, ukazují, že mezi vládci a ovládanými probíhal neustálý proces kolektivního i individuálního vyjednávání.“ Mimochodem není divu, že se komunistům výsledky jejího bádání zcela v rozporu s realitou líbí.
Luxus zotavoven ROH
Kandidát KSČM v Jihomoravském kraji Oldřich Duchoň uvažuje ve stejném módu. „Jistotu jste měli v tom, že jste měli střechu nad hlavou, měli jste zaměstnání, mohli jste jet na dovolenou v luxusu ROH zotavoven. Co by za to dneska lidé dali, aby mohli takto odpočívat,“ tvrdí, přičemž znovu prosazuje pracovní povinnost jako v dobách totality.
Duchoň varuje před „otrokářstvím“ zahraničních investorů. Jak na ně? „Nejraději vyprat všechny ty ,investory‘. V dobách socialismu jsme uměli snad jako jediní vyrobit věci od špendlíku přes letadla po lokomotivu, o technologických celcích nemluvě. Kdybychom byli tak špatní i s těmi lodivody, tak se režim nemohl udržet čtyřicet roků.“
Únor 1948 cestou k naději lidstvu
Poslankyně KSČM a obhájkyně Klementa Gottwalda Marta Semelová si stále stojí za skandálními výroky, že přiznání popravené Milady Horákové nebylo vynucené a invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 byla „internacionální pomocí“.
„Bylo zdravotnictví, za které se nemuselo platit. Školství bylo bez poplatků, kultura byla přístupná všem,“ chválila Semelová komunistickou éru. „Tato svoboda je pro pár vyvolených, pro pár zbohatlíků, pro korupčníky. Pro církve, kterým se dá majetek z našich kapes. Únor 1948 otevřel cestu k naději lidstvu.“
Sparingpartner hnutí ANO?
Podobných výroků by se mezi komunistickými představiteli našlo mnohem víc. Část veřejnosti se v reakci na současné turbulence ohlíží do minulosti se sílící nostalgií a komunisté se jí nabízejí jako „kotva jistoty a stability“. Stále jim prý jde o „obyčejné lidi“. Bylo by však hlubokým omylem domnívat se, že si osvojili demokratická pravidla hry a že by v případě uchopení moci ve státě neukázali svou pravou tvář.
Blaive z ÚSTR: V padesátých letech u nás nebyla špatná ekonomická situace
Poradkyně ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Muriel Blaive ...
ČÍST ČLÁNEK »Přestože jsou už 28 let na celostátní úrovni odsunuti na okraj parlamentní scény, jejich rostoucí sebevědomí má dobré důvody. Nikdo dnes nedokáže předpovědět, jaké poměry sil po volbách zavládnou v poslanecké sněmovně. Mohou zůstat v pomyslné karanténě, nebo z ní také při určité konstelaci vystoupit.
Stačí si povšimnout, že Andrej Babiš se vůči komunistům jako jediné parlamentní straně nevymezuje. Možná se mu budou hodit, když ne jako vládní partner, tak jako převodová páka v nátlaku na další potenciální koaliční partnery, pokud ho prezident Zeman pověří sestavením vlády, jak avizuje. A v záloze případnou toleranci menšinové vlády ANO ze strany KSČM žádný z obou táborů dosud nevyloučil.
