Hledej a nacházej v lidech dobro
»Hledej a nacházej v lidech dobro a oni jej rádi poskytnou,« takové je motto Pavla Hojdy, kandidáta KSČM do Senátu Parlamentu ČR pro volební obvod č. 3 - Cheb. Otec dvou synů a jedné dcery projíždí již od července svůj region na kole, aby mohl diskutovat s občany, poznal jejich strasti i slasti a hlavně aby jim nabídl své služby. Jistě budete souhlasit, že takto originální kontaktní kampaní se rozhodně nemůže pochlubit každý… Pavel Hojda se narodil 2. listopadu 1952 v Duchcově v okrese Teplice, ovšem nakonec se s rodinou usídlil v Chebu. Zde ukončil základní školu a poté se v Plzni vyučil automechanikem. »Po dvouleté praxi jako automechanik a autoelektrikář ČSAD Cheb jsem využil možnosti doplnit si středoškolské vzdělání s maturitou v Plzni a tamtéž jsem pak absolvoval vysokou školu se zaměřením na ekonomiku a řízení strojírenské výroby,« popsal pro Haló noviny Pavel Hojda. Následně pracoval v Chebu v různých funkcích a v roce 1998, po zvolení do Poslanecké sněmovny, opustil funkci ředitele a jednatele firmy Terea Cheb, a.s. »Dnes pracuji jako oborový specialista v ČD, a.s. Po celou dobu nepřetržitě vykonávám funkci zastupitele města Chebu,« popsal Hojda, který patří mezi zakládající členy KSČM po roce 1990. Osobnost v letectví a kosmonautice V Poslanecké sněmovně pracoval v Hospodářském výboru jako místopředseda a současně jako předseda podvýboru pro letectví a kosmonautiku a člen stálé delegace v OBSE. »Po vstupu ČR do EU jsem inicioval vstup ČR do stálé konference o využití vesmíru (EISC, stali jsme se první zemí bývalého východního bloku), a hned na prvním zasedání v Madridu jsem požádal o podporu umístění řídicího centra GALILEO (evropský navigační systém) do Prahy. V roce 2008 jsem předsedal zasedání EISC v Praze. Po opakované podpoře stálé konference EISC a konečně i usnesení vlády ČR v roce 2007 se podařilo centrum Galilea skutečně do Prahy umístit,« pochlubil se Pavel Hojda, jemuž bylo v květnu tohoto roku uděleno ocenění jako »Osobnost v letectví a kosmonautice ČR za rok 2013«. Srdeční a přátelští lidé Tachovský a chebský okres zná velmi dobře. »Často se potkávám s lidmi, kteří mi sdělují své problémy, touhy i nápady. Snad právě to bylo největším impulsem, že jsem se rozhodl přijmout kandidaturu do Senátu Parlamentu ČR. Tachovsko i Chebsko má překrásnou krajinu, žijí zde pracovití, srdeční a přátelští lidé, kteří se potýkají denně s malými či velkými problémy, s nedostatkem pracovních míst, špatnými sociálními podmínkami. Senátor má velký prostor pro řešení problémů těchto lidí a já se budu snažit nabídnout a realizovat vždy konkrétní pomoc a budu pečlivě naslouchat lidem, kteří sami nejvíce znají problémy své obce či města, které je trápí,« řekl Hojda. »Zástupci vládních stran v minulých letech bohužel nedokázali řešit problémy lidí a přivedli Českou republiku do ekonomické pasti, kde největší problémy můžeme zaznamenat v důchodové a sociální sféře. Mám za to, že by bylo dobré mít v Senátu člověka, který nebude stranit pouze kapitálu, ale bude především hájit zájmy všech, kteří pomoc a zastání potřebují. Problémy je nutné konkrétně řešit, ne pouze o nich hovořit.« Koníčky a koně Koníčkem Pavla Hojdy je od mládí sport, kterému se věnuje i dnes. Koneckonců, bez vynikající fyzické kondice by jen těžko ušlapal tisíce kilometrů na kole napříč svým volebním obvodem. »Kdysi jsem aktivně hrával košíkovou, volejbal, stolní tenis a kopanou. Byl jsem v této souvislosti i zakladatelem TJ Hroznatov. Jsem členem výboru TJ a také dosud hráčem fotbalového oddílu,« uvedl Hojda, který ještě v době, kdy zasedal v Poslanecké sněmovně, organizoval i zápasy poslanců proti různým výkonnostním týmům z celé České republiky. »Kopaná je pro mě jedničkou. A právě pobyt v kolektivu fotbalistů při tréninku, brigádách i soutěžním zápase je pro mě tou největší relaxací!« Jeho dalším koníčkem je motorismus - především opravy a úpravy automobilů a motocyklů. A nezapomíná ani na výpočetní techniku. »Ta je ovšem pro mě dnes nezbytnou nutností k denní práci více nežli koníčkem,« přiznává. A jak je na tom senátní kandidát na Chebsku s domácími pracemi? »Poradím si se všemi, snad jen vaření již nefandím. Asi z důvodu, že jsem do svých 14 let byl nucen vařit doma, protože jsme byli s matkou sami a matka pracovala na směny, zpravidla 12 hodin. Žádost matky mi byla návodem i příkazem uvařit pro své mladší sestry a samozřejmě i pro sebe oběd, nebo večeři dle návodu,« zavzpomínal Hojda a připojil, že mu nedělají problémy ani manuální činnosti. »Považuji se za kutila a beru manuální práci jako relaxaci od práce duševní a politické. Práce s kovem a dřevem mi nečiní problémy a uspokojuje mě.« Za zlatou rybkou… Co říci závěrem? Snad jen položit Pavlu Hojdovi jednu »pohádkovou« otázku. Kdyby chytil zlatou rybku a mohl by mít tři přání - která by to byla? »První přání okamžité ukončení válek a nesmyslného zabíjení. Druhé zdraví a spokojený život pro všechny lidi planety. A třetí solidarita, prosperita a spolupráce ve společnosti…« Petr KOJZAR
FOTO – Miloš SKÁCEL
