KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Evropská komise nám minulý týden schválila Operační program Životní prostředí pro programové období 2014–2020. Jste spokojena s tím, jak je program nastaven?

Operační program Životní prostředí (OPŽP) je podle výše finančních prostředků jedním z největších českých operačních programů. Jeho cílem je ochrana a zlepšování kvality životního prostředí v České republice. K jeho schválení mělo dojít v první polovině května a jsem samozřejmě ráda, že komise nám tento program už odsouhlasila. Již koncem dubna ale ministerstvo životního prostředí spolu se Státním fondem životního prostředí ČR uveřejnily avíza prvních letošních výzev v tomto operačním programu. Žadatelé už tedy mají k dispozici veškeré podklady včetně hodnotících kritérií, které potřebují pro zahájení přípravy projektů. První výzvy avizuje v objemu téměř osm miliard korun, a to pro oblasti budování čistíren a kanalizací, protipovodňovou ochranu, odpadové hospodářství i ochranu ovzduší. Oficiálně pak ale budou výzvy vyhlášeny v druhé polovině června. OPŽP tak, jak je nastaven, samozřejmě pokrývá zásadní problémy z oblasti životního prostředí. Přesto se některé věci do programu nedostaly, nebo alespoň v podobě, v jaké by byly potřebnější. Například ze strany starostů často slýchám stížnosti na to, že potřebují kanalizace opravovat, ne budovat, ale na to, bohužel, finance určeny nejsou.

 

Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) hodlá ještě letos novelou o ochraně ovzduší prosadit kontroly, čím lidé topí ve svých domech. Kontrola by měla být umožněna při důvodných podezřeních, že majitel domu nelegálně spaluje odpady a znečišťuje tak ovzduší. Co o tomto záměru soudíte?

Myšlenka kontrol, čím lidé topí ve svých domech, je, bohužel, a to si musíme přiznat, odůvodněná. Ač je náš systém odpadového hospodářství poměrně funkční, přesto se mezi námi stále najdou tací, kteří prostě nejsou ochotni přistoupit na naše všeobecná pravidla, třídit odpad a odevzdávat ho tam, kam patří a v jejich kotlech mizí značná část odpadu, která tam nemá své místo. Oceňuji snahu pana ministra řešit tuto problematickou otázku. Ač se ovzduší v ČR za posledních několik let zlepšilo, stále máme své rezervy a oblasti, kde je co zlepšovat. Toto je právě jedna z nich. Obávám se však, že legislativní nastavení je jedna věc, ale realita pak věc druhá. Snad se podaří systém nastavit tak, aby k tomu zlepšení opravdu došlo.

Připravuje se také novela zákona o odpadech. Jaké změny by měla přinést?

Co se týče velké novely zákona o odpadech, myslím, že je nám všem jasné, že už je jí opravdu potřeba. V předešlém období došlo k několika jejím novelizacím, vyhláškou ministerstva je upraven výkup kovů apod. Je tedy nutné se opět podívat na odpady jako celek. Zásadní změnou bude, že v podstatě půjde o zákony dva, zákon o odpadech a druhým bude zákon o výrobcích s ukončenou životností, jako jsou různá elektronická zařízení, solární panely, baterie a řada dalších. Předpokladem ministerstva je schválit oba tyto předpisy již během roku 2016. Dle informací, které máme, by mělo paragrafové znění být k dispozici koncem června, nejpozději začátkem července. Předpokládám, že k němu bude celá řada připomínek, už teď jsou avizované například ze strany Svazu měst a obcí ČR, ovšem nová legislativní úprava je nutná, tudíž se s tím budeme muset poprat.

Ministerstvo chce vyčlenit sto milionů korun na likvidaci starých ekologických zátěží v obcích. Jde podle vás o dostatečnou sumu?

Uvolnění financí a řešení těchto problémů slíbil pan ministr již někdy v únoru, kdy médii proběhl případ zchátralého areálu v Brněnci na Svitavsku, kde byla celá řada barelů s chemikáliemi a podobný odpad. Po této aféře nechal pan ministr Českou inspekcí životního prostředí zmapovat, kolik takovýchto problematických míst po republice vlastně můžeme mít a poté se rozhodl z prostředků Státního fondu životního prostředí ČR uvolnit tu výše zmiňovanou částku. Problémem totiž je, že řada společností, v jejichž areálech se podobná skladiště a krizové stavy nacházejí, o situaci ví, ale nemají finance na jejich odstranění, případně jsou to i společnosti v konkurzu. Právě tato první výzva Národního programu Životní prostředí je určena na podporu takových opatření, na něž nemůže být poskytnuta podpora z Operačního programu Životní prostředí. Tento program vychází z priorit ministerstva a strategických dokumentů, zejména ze státní politiky životního prostředí 2012-2020. Soustředí se na odstranění a rekultivace černých skládek a řešení starých ekologických zátěží tam, kde kraje, města a obce nedosáhly jejich odstranění všemi dostupnými legálními prostředky a majitel či provozovatel tuto ekologickou zátěž prostě neodstranil. Předpokládám, že od ministerstva je to první krok, který samozřejmě zajistí sanaci určité části našich ekologických zátěží, věřím, že v tomto programu bude pokračovat i v následujících letech.

Ministr chce také ještě letos spustit program »kotlíkových« dotací financovaný z evropských fondů. Co je cílem tohoto záměru?

Tak otázka tzv. »kotlíkových dotací« je samotné velké téma. Pokusím se tedy stručně vysvětlit jeho podstatu. Program kotlíkových dotací financovaný z evropských fondů je určen na výměnu neekologických kotlů za nové, šetrnější k životnímu prostředí. Objem financí, které jsou na kotlíkové dotace určeny, je devět miliard korun a žadatelé budou moci získat až 85 procent. Dle předběžných propočtů by mohlo být vyměněno až osmdesát tisíc kotlů. Během června až července by měly být vypsány výzvy pro kraje a lidé by si o peníze žádali někdy na podzim. Nejvíce žádostí se očekává klasicky v Moravskoslezském kraji, který se dlouhodobě potýká s ne zrovna dobrou kvalitou ovzduší. V tomto kraji také tento program před třemi lety začal. Kotlíkové dotace jsou po celou dobu, po kterou fungují, lidmi přijímány velice pozitivně a žádosti přesahují finanční možnosti tohoto programu. Těch lokálních topenišť, která stále ještě potřebují výměnu, je ale stále dost, takže i ministr řekl, že počítá s kotlíkovými dotacemi i do budoucna. I některá města, jako například Ostrava, zvažují možnosti poskytnutí nějaké formy dotace či bezúročné půjčky na výměnu kotle za ekologičtější.

Jak jste řekla, určitě nedojde k uspokojení všech žadatelů. Neměla by se podle vás na finanční pomoci při výměně kotlů podílet nějakým způsobem také města?

Jak už jsem zmiňovala výše, opravdu těch devět miliard nepokryje všechny žádosti a počítat musíme i s nízkopříjmovými skupinami, které na dotaci i přesto nedosáhnou, protože nebudou mít těch nutných zbývajících 15 procent. Zapojení se měst a krajů je tedy na místě, i když jako všude, i zde je to o financích. Přesto by mnohým žadatelům do budoucna pomohlo, kdyby jim kraje poskytly například bezúročné půjčky, aby své výdaje měli možnost rozložit do měsíčních splátek s vidinou toho, že ale »nepřeplatí«. Jsem ráda, že řada měst už o těchto možnostech uvažuje a doufám, že s tím, jak bude žadatelů ubývat, protože část opravdu bude pokryta z evropských fondů, se zvládne za spolupráce s kraji a městy dodotovat i zbývající domácnosti, které budou mít o výměnu kotle zájem.

Kromě »kotlíkových« dotací z Operačního programu Životní prostředí počítá ministr i s novým dotačním programem Zelená úsporám na zateplování rodinných a bytových domů. Do roku 2020 by na dotace do zateplování mělo být poskytnuto 27 miliard korun. Kdo všechno na tyto dotace dosáhne?

Nová zelená úsporám nabízí dotace na energetické úspory a zateplení pro rodinné domy po celé republice. Poprvé po pěti letech je tentokrát určen také pro pražské bytové domy. Program byl otevřen 1. dubna a pojede až do konce října, případně tedy do vyčerpání financí. Systém se naštěstí pro žadatele zjednodušil a jeho velkou výhodou je, že je určen i na menší opatření, například výměnu oken, dveří a dílčí zateplení, tedy i pro ty žadatele, kteří nemají peníze na zateplení celého domu. Letos se může vyčerpat 1,1 miliardy a z toho je 600 milionů určeno pro rodinné domy a zbylých 500 milionů na pražské bytové domy. Jednodušší také bude celé zhotovení úprav, protože žadatelé nebudou muset využívat předepsané firmy a výrobky, ale budou moci využít jiných svých možností. Seznamy dané ministerstvem budou jen doporučující. A určitě další pozitivní změnou, pokud to tedy tak opravdu bude, je zkrácení lhůty pro vyřizování žádosti na fondu. Schválení žádosti by mělo trvat jen tři týdny a to i díky tomu, že dotace bude určena v podstatě paušálem na metr čtvereční, a tím se zjednoduší její výpočet.

Jak hodnotíte dosavadní činnost ministra Brabce? Kde by měl podle vás přidat, kterou oblast podle vás zatím »zanedbává«?

Pan ministr Brabec, bohužel, přišel na ministerstvo v době, kdy na něj čekala celá řada problémů, které se musely řešit opravdu velice rychle, vzpomeňme například projednávání zákona o posuzování vlivu na životní prostředí. Ač nemusím souhlasit s každým jeho činem a postupem, oceňuji, že se netváří, že problémy nejsou, ale snaží se je řešit. Je pravdou, že ne vždy dodrží přislíbené termíny, ne vždy je závěr dle našich představ, přesto ho teď nechci kritizovat, spíš budu doufat, že do budoucna bude uvažovat reálněji a pracovat ještě intenzivněji.

Jana DUBNIČKOVÁ