Lustrační zákony aneb Kdo chce psa bít, hůl si najde!
Na jednání Poslanecké sněmovny minulého týdne se projednávaly tzv. lustrační zákony. Přesněji pro připomenutí řečeno - poslanci za KSČM podali opětovný návrh na zrušení lustračních zákonů. Jak hlasování dopadlo, víme. Hrozba lidovců, že odejdou z vlády, způsobila, že návrh komunistů přijat nebyl, protože vůdcové koalice se obávali, že by to mohlo znamenat konec vládní spolupráce, jíž si pan Sobotka bez KDU-ČSL nemůže představit. I po téměř 25 letech je totiž stále ještě v naší republice »díky« existenci těchto zákonů vyloučen určitý okruh lidí z veřejného života. Jde o spoluobčany, kteří se ničím neprovinili, ale jsou »někde« evidováni, a proto nesmějí vykonávat některé profese. Rozhodující je pouze ona evidence, nikoliv činnost! A to je ten příslovečný klacek, který si pravice našla, aby mohla »komunisty« bít jako psa. Za lustrační zákony je ČR kritizována i z Rady Evropy. Do demokratické společnosti nepatří. Po roce 1989, přestože byl tento zákon nedemokratický stejně jako dnes, měl alespoň nějaké pro veřejnost zdánlivé opodstatnění. Dnes je už dávno překonán a v existující podobě nepatří do demokratického právního řádu. Snaha zákon zrušit jen dokázala, že ani po dvaceti pěti letech své vlády nemá pravice v ruce jiné argumenty než lustrační zákon. Tento útok je veden nejen proti komunistům, kterým stoupají preference, zatímco ODS se propadá k hranici volitelnosti, ale je veden hlavně proti současné vládě, ač právě ona si to nepřipouští. Lustrační zákony jsou proto předmětem sváru i ve vládní koalici. Připomeňme zmíněný postoj KDU-ČSL. Jen dokazuje, že dvojakost lidovecké politiky, kterou je tato strana proslulá, se změnou tváří nemění. Každá vláda, která v polistopadové době s ní vládla, to měla těžké. Několik málo poslanců tak určuje politický směr a diktuje (spíš přímo vydírá) své koaliční partnery. O lustračních zákonech se začalo více hovořit v souvislosti s Andrejem Babišem, který by pro svůj záznam v jakýchsi svazcích neměl vykonávat post ministra. Paradoxně na druhé straně se ve služebním zákoně uvádí, že ministr nemusí předkládat lustrační osvědčení. Pro tento zákon hlasoval v roce 2002 například i pan Kalousek. Objevují se i další komunistobijci, kteří ve zrušení lustračního zákona vidí legalizaci minulého režimu. Na to nelze nic jiného říci než: Kdyby hloupost nadnášela... Pro dokreslení nesmyslnosti lustračního zákona je důležité připomenout nejpodstatnější fakt, že ve »svazcích« zůstaly zapsané jen »malé ryby«. Spisy na ty skutečné »štiky« záhadně zmizely, a to nejenom v rámci jejich skartace na konci minulého režimu. Řada těch, co se zachovala, skončila po devadesátých letech v trezorech bůh ví koho. Snaha pana Hermana o ovládnutí těchto materiálů z pozice bývalého ředitele ÚSTRu je již jen současnou aplikací starého hesla »kdo ovládá minulost, ovládá i budoucnost«. Je na nás, abychom nedovolili takovýmto lidem ovládnout a falšovat minulost. I proto je třeba za zrušení lustračního zákona stále bojovat. Alena NOHAVOVÁ, poslankyně (KSČM)
