Odpovědi na otázky ohledně žhavé cesty na Krym
Vážení čtenáři, moje návštěva Krymu vzbudila u některých zvědavost, u jiných rozhořčení a nevoli, dostal jsem na toto téma i několik dotazů. Věřím, že v následujícím textu najdete odpovědi na své otázky.
Na Krym mne pozval mediální klub Format A 3. Z toho vyplývá, že jsem na Krym jel jako soukromá osoba, pořadatelé ovšem uvedli (právem) mou pozici.
Krok za krokem
● 18. 6. jsem v 10 hodin měl rozhovor pro Krymské echo, poté pro Krymskou pravdu. Po obědě jsem pokračoval rozhovorem pro televizi ITV, následoval hodinový rozhovor pro radio Rossija segodňa, v 18 hodin dvouhodinové setkání s veřejností v klubu Format A 3 (Hotel Moskva, konferenční sál), následovala účast v přímém vysílání talk-show Vsjo, kak jesť. Všechna vystoupení byla v ruštině.
● 19. 6. byl svátek, a proto program nebyl tolik nabitý. Ráno v 10 hodin jsem byl pozván do v krymského parlamentu (přijali mne Konstantin Michajlovič Bacharev, první místopředseda Státní rady Republiky Krym, a Grigorij Adoľfovič Ioffe, předseda Společenské komory Republiky Krym). Chtěl jsem se dozvědět co nejvíce o dnešní situaci na Krymu, protože z oficiálních médií, a tím spíš z českých, se nedozvíte absolutně nic!
Zajímaly mne federální projekty hlavně infrastrukturního typu, jak funguje zásobování obyvatel, kolik lidí se vystěhovalo, jak se utváří pozice Krymu jako zvláštní zóny, jejich pohled na odtržení atd. atd.
Nárůst počtu obyvatel
Vystěhovalo se 6000 obyvatel, přistěhovalo se 200 000! Z toho vyplývá, že kyjevská tvrzení o vylidňování Krymu nejsou pravdivá. Přírůstek obyvatelstva je vidět i na tom, že v Simferopolu i v Jaltě jsou časté dopravní zácpy, které tam dřív nebývaly. Na otázku o zásobovací situaci jsem dostal odpověď, že Krym je sice poloostrov, ale kvůli sankcím Ukrajiny i EU žijí v režimu ostrova. Problémy se daří postupně zvládat, obyvatelstvo v podstatě sankce nepocítilo.
Nejtěžší ranou bylo zastavení severního kanálu, tedy zásobování vodou ze strany Ukrajiny. Dodávky vody byly zastaveny (rozhodnutí sdělil premiér Jaceňuk) přesto, že Krym byl ochoten platit za vodu stejnou cenu jako za plyn, tedy cenu mnohonásobně vyšší, než je tržní cena. Nedostatek vody se citelně dotkl obyvatel a zejména zemědělců na severu poloostrova; jejím důsledkem byla velká neúroda. To už je naštěstí pryč, přehrada u Simferopolu je díky silným srážkám plná.
Osm z deseti vojáků přešlo pod RF
Z ukrajinských ozbrojených sil údajně jen 20 % odmítlo sloužit nové moci, 80 % pokračuje. Většinou proto, že šlo o lidi na Krymu narozené.
Sankce EU brání využití výhod speciální zóny. Investice ze zahraničí prakticky nepřicházejí, i když by přinášely výhodu oběma stranám. Investice z mimoevropské oblasti zatím nechtějí přijímat. Viděl jsem souhrn federálních projektů, který zahrnuje akce do roku 2020. Krym se snaží dohnat zpoždění, během pěti let chce být v solidním průměru subjektů Ruské federace.
V turistickém ruchu má Krym značný potenciál, únosný počet turistů je asi pět milionů. To ale vyžaduje množství potravin, které dříve dodávala Ukrajina. Vedení Ukrajiny nyní organizuje blokádu, a to i přes zájem vlastních podnikatelů exportovat na Krym. Krym postupně zvyšuje vlastní produkci a zvyšují se i dodávky z Ruské federace.
Zajímala mne i národnostní situace. Ta není ještě zcela přesně podchycená, ale údajně na Krymu žije necelých 80 % Rusů, 5-7 % Ukrajinců, 12-13 % krymských Tatarů, dále Židé a jiné menšiny. Osobně jsem mluvil i se zástupci české komunity, jejíž první příslušníci na Krym přišli za carevny Kateřiny II.
Dne 18. 6. krymský parlament přijal zákon o vzdělání, který zaručuje právo na vzdělání pro všechny úrovně ve třech národních jazycích - v ruštině, ukrajinštině a krymské tatarštině (u ní musím zdůraznit, že nová moc vydala slovník a učebnice tatarštiny). V září má být přijat jazykový zákon.
Volná část programu se týkala návštěvy Jalty (především Livadie, místa spojeného s Jaltskou konferencí), navštívil jsem i Bachčisaraj, jednu z mála památek krymských Tatarů (Saraj dal postavit chán Girej).
Artěk opět dětem
Zajímal jsem se i o osud pionýrského tábora Artěk, který si přivlastnil pro své cíle ukrajinský miliardář Kolomojskij - po referendu nová moc rozhodla, že tábor bude zase sloužit dětem.
Po návratu do Simferopolu jsem měl ještě hodinové interview pro Krymský telegraf. V sobotu jsem odletěl přes Nižnij Novgorod do Prahy.
Informací ze všech oblastí, které mne zajímaly, jsem nashromáždil mnoho a budu se k nim postupně vracet. Cílem mé návštěvy bylo dozvědět se o poměrech co nejvíce. Ostatně ruské přísloví říká, že je lépe jednou vidět než stokrát slyšet. A stejné přísloví mají - jak vím - i Ukrajinci.
Rozhořčenou reakci politiků a novinářů nechápu. Velvyslanec Ukrajiny Konstantin Jelisejev tvrdí, že svou návštěvou prý snižuji reputaci EU na Ukrajině a že prý podporuji ruskou anexi Krymu. Ani jednou jsem se nevyjádřil v tomto smyslu. Pouze jsem opakovaně sdělil svůj názor, že kdyby Kyjev neodmítl decentralizaci moci a federalizaci (které se stejně pravděpodobně nakonec nevyhne), Krym by neměl důvod k odchodu. I krymští politici říkají, že původně chtěli jen víc pravomocí a o odtržení vůbec neuvažovali. Ale to je téma na jinou debatu.
Záznamy mediálních vystoupení najdete na: http://www.format-a3.ru/events/event-208/
Miloslav RANSDORF
