Referendum o EU jako o Skotsku?
V roce 1953 řekl Winston Churchill: »Jsme propojeni (s Evropou), ale ne spojeni, zajímáme se o propojení, ne o pohlcení.« Stejné hlasy zaznívaly z Londýna i v roce 1973, kdy se Spojené království stalo členem EU. Od počátku však vyžadovalo nejrůznější výjimky, nejslavnějšími se staly zemědělské dotace, i když Británie zemědělství ani snad nemá. Totéž lze říci i nyní, takže se vlastně nic nezměnilo, soudí list.
David Cameron žádal, aby Británie nebyla nucena připojit se k eurozóně a Schengenskému prostoru. V tom jí Brusel vyhověl, ale vlastně jen zachoval dosavadní stav. Třetí požadavek zněl, aby Británie měla právo neplnit akty Bruselu, a dokonce neprojednávat evropské zákony, pokud je Londýn bude považovat za »nepříjemné«. V tom Brusel nevyhověl. Konečně čtvrtým hlavním požadavkem se stala reforma EU tak, aby devatenáct zemí eurozóny nedominovalo nad zbývajícími devíti zeměmi, kde se neplatí eurem. To blokoval francouzský prezident Francois Hollande, který odmítl, aby londýnská City měla »zvláštní práva« na úkor Evropské centrální banky. Snad se něco podařilo dohodnout, ovšem asi jen jako krátkodobé výjimky. Také sociální příspěvky pro migranty, respektive jejich nevyplácení po dobu 13 let, se v kompromisu zkrátilo na sedm let, ovšem »zkušební doba« nevyplácení byla stanovena na čtyři roky. V tomto bodu je dohoda tak nepřehledná, že snad ani nemůže být uvedena do praxe bez třenic.
Cameronův veletoč
Takže se vlastně téměř nic nemění, kromě postojů Davida Camerona. Ještě v půli února tvrdil: »Nikdy se mi nelíbil Brusel, ani EU.«
Teď říká: »Sám fakt, že mě EU irituje, neznamená, že tato organizace nemůže přinést výhody. Velká Británie se může cítit bezpečněji v jediné reformované Evropě.« Takže duch Churchilla dál bloudí na Downing Street 10.
Cameron hraje o svou budoucnost. Už dva ministři a starosta Londýna Boris Johnson se vyjádřili proti členství země v EU a postavili se tak do boje o křeslo předsedy vlády. Pokud Cameron červnové referendum prohraje a země z Evropské unie vystoupí, jeden z trojice vyzývatelů nejspíše na vysněné křeslo premiéra dosáhne.
Kam půjde ekonomika?
Odpůrci členství v EU tvrdí, že »když skončí tyranie Bruselu« nad britskou ekonomikou, začne země »vzkvétat«. Bývalý eurokomisař Neil Kinnock před takovou propagandou varuje, předpokládá, že ekonomiky se rozchod s EU nedotkne, snad jen libra oslabí, ale na to je prý země za posledních dvacet let zvyklá, libra oslabuje dlouhodobě. Ekonom a finančník Neil Woodford zpracoval analýzu, v níž uvedl, že případný odchod by prostý Brit ekonomicky ani nezaznamenal. Většina velkých britských společností už je tak globalizovaná, že není závislá na konkrétním stavu britské ekonomiky. »Mohou se snížit ceny masa, zvýšit platby za roaming, může o něco zdražit dovolená, to vše kvůli kolébání libry, ale celkově se odchod z EU na peněžence Brita neprojeví.«
Politická otázka
Takže nejde o problém ekonomický, ale politický. A proto referendum nejspíše dopadne jako hlasování o Skotsku, domnívá se Guardian. Je třeba si uvědomit, že britské nadnárodní korporace operují po celé Evropě a potřebují ji proto jednotnou. Jako například Rupert Murdoch, který vlastní rozhodující britská média. Ta už »jedou« na straně zastánců Unie, Murdoch má zájmy například v Nizozemsku a Itálii, odchodem z EU by se mu »džob« dost zkomplikoval. Nicméně referendum se bude konat v červnu, do té doby se může přihodit spousta věcí - vývoj bude mít migrační krize i situace na Blízkém východě, také krize Evropské unie kolem migrantů, tohle všechno může ovlivnit hlasování. Nicméně kolem Skotska byl vývoj také dosti dramatický a hlasování odtržením neskončilo, uvedl Guardian.
