KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Jako Lékařský odborový klub – Svaz českých lékařů (LOK-SČL) jste - společně s Odborovým svazem pracovníků ve zdravotnictví a sociální péče ČR - v loňském roce žádali vládu o zvýšení platů pro rok 2018 o 10 %, a to pro všechny lékaře v nemocnicích a zdravotnický personál. Vláda to slíbila, ale nakonec na to nedošlo. Ministerstvo zdravotnictví zvýšilo mzdy o 7 % vybraným skupinám a o 2 % ostatním lékařům. Jak hodnotíte současnou situaci?

Mé hodnocení situace ve zdravotnictví je pořád stejné. Současná situace není dobrá. Nedostatek lékařů a zdravotnického personálu v nemocnicích se spíše prohlubuje. A to nemluvím o dalších věcech, jako jsou vysoké nároky na práci přesčas apod.

 

Faktem je, že jsme počátkem roku 2018 chtěli po vládě, aby lékařům, zdravotním sestrám a ostatnímu zdravotnickému personálu přidala na platech, a to o 10 %, jak bylo v roce 2016 slíbeno na tři roky po deseti procentech. Na jaře loňského roku nám to premiér Andrej Babiš znovu přislíbil. Jenže nakonec na to nedošlo a po několikaměsíčním vyjednávání to na podzim loňského roku skončilo rozhodnutím ministra zdravotnictví. Osobně si myslím, a se mnou i řada jiných lékařů, že to chápeme jako nezodpovědné nedodržení slibu pana premiéra. V letošním roce se budeme snažit, aby svůj původní slib Andrej Babiš dodržel a od ledna 2020 se finanční situace nás lékařů, zdravotních sester a ostatního zdravotnického personálu zlepšila.

Od počátku tohoto roku si sestry, sanitáři a mladí lékaři ve státních nemocnicích a v příspěvkových organizacích přilepšili o sedm procent na tarifních platech. Kvalifikovaným lékařům, tj. od 14. platové třídy, vzrostly platy o dvě procenta. Jak to vidíte vy, jako předseda lékařských odborů?

V prvé řadě chci říci, že mladých lékařům v nemocnicích se nepřidávalo proto, že jsou pro nemocnice, v nichž pracují, perspektivní. Myslím si, že přidat na platech mladým lékařům bylo pro ministerstvo zdravotnictví nejlevnějším řešením dané situace, kdy se na ministerstvu rozhodovalo o tom, kolik a komu přidat. Mladých lékařů není v nemocnicích zase tolik. Většinou jsou to ti, kteří absolvují studium na lékařských fakultách a přijdou pracovat do nemocnice. Takže konečná suma pro mladé lékaře není až tak velká. Zatímco zkušení lékaři, a těch je v nemocnicích většina, dostali přidáno jen o 2 %. To přitom ani nepokrývá letošní inflaci. Pro mnohé lékaře, kteří si již za svůj život něco odpracovali a získali určité postavení ve zdravotnickém systému, je to skoro urážka. Mimochodem, jenom vašim čtenářům připomenu zvýšení důchodů o 40 korun, k němuž došlo před několika lety s tím, že to tehdy v národě vyvolalo značný posměch vůči tehdejší vládě.

Ministerstvo zdravotnictví to určitě zdůvodní nedostatkem peněz…

Vidím, kolik peněz se pohybuje v českém zdravotnictví. Kolik vyberou zdravotní pojišťovny od občanů. Tak si myslím, že určitá částka na zvýšení platů lékařů v nemocnicích by se zajisté našla. Jen chtít! Víte, na mne to dělá dojem, a možná se mýlím, ale ti, kteří vymýšlejí tyto postupy rozdělování financí ve zdravotnictví, se snaží v zájmu jakýchsi »úspor« dostat proti sobě pracovní skupiny lidí pracujících ve zdravotnictví. Například mladé lékaře proti starším nebo zdravotní setry proti lékařům či ostatní zdravotnický personál proti sestrám apod.

Pokud jde o zdravotní sestry, tak měly dostat přidáno sedm tisíc korun, ale dostaly to jen některé, a to ve směnném provozu. Mimochodem, tím se některé z nich platově dostaly i nad platovou úroveň začínajících lékařů v nemocnicích. Tuto diferenciaci můžeme nalézt i u ostatního zdravotnického personálu. Výsledkem nakonec může být, že tyto mzdové úpravy mohou značně narušit i soudržnost v pracovních kolektivech, která je v nemocnicích zatím ještě vysoká, neboť všem jde o zdraví a mnohdy i o život pacientů. Podle mého názoru to není v pořádku. Systém odměňování, který je uplatňován v nemocnicích po desetiletí, a který se za tu dobu osvědčil, by měl zůstat zachován.

Takže letos budete znovu usilovat o zvýšení platů o 10 %?

Ano, budeme chtít, aby pan premiér splnil svůj původní slib, že lékaři a zdravotnický personál v nemocnicích dostanou přidáno na platu o 10 %. Bohužel, na rozdíl od jiných kategorií zaměstnanců. O to však nemůžeme žádat během letošního roku, ale až od 1. ledna 2020. Je to dáno tím, že se peníze od zdravotních pojišťoven alokují vždy od 1. ledna každého nového roku. Z toho přirozeně vyplývá, že se na toto jednání s vedením ministerstva zdravotnictví o zvýšení platů budeme muset mnohem lépe a důkladněji připravit. Jenom k tomu chci podotknout, že lidé v nemocnicích pracující v nepřetržitém provozu si to opravdu zaslouží. Zároveň chci zdůraznit, že si nehodláme brát jako rukojmí naše občany, jak se třeba někteří političtí činitelé či novináři budou nejspíše snažit nám podsouvat.

To vám peníze tedy nechce přidat ministerstvo zdravotnictví?

My sice žádáme ministerstvo zdravotnictví o zvýšení platů nás lékařů a zdravotnického personálu, ale je to především otázka přístupu zdravotních pojišťoven k nám, k lékařům a ke zdravotnickému personálu. Vždyť jsou to právě zdravotní pojišťovny, které uvolňují finanční prostředky na chod nemocnic. Když se v roce 2006 chystala privatizace zdravotních pojišťoven, tak se rovněž výrazně akumulovaly finanční prostředky na jejich účtech. Nyní se situace opakuje a novým argumentem je vytvoření rezervy na horší časy. Mimochodem, v současné době tato rezerva činí zhruba 50 miliard korun. Právě z této částky by šlo poskytnout ony peníze na zvýšení našich platů. Ale podle vedení těchto zdravotních pojišťoven to nejde. Je to přece rezerva. Jenom k tomu podotknu, že by jim stačila tak asi na měsíc či pět týdnů provozu našeho zdravotnictví. Přitom z této sumy by stačilo vzít asi tak třetinu a na požadovanou částku na platy lékařům a zdravotnickému personálu dát. Stačí se přitom podívat na jejich budovy a vozový park v téměř každém okresním městě, tak si asi řeknete, že peněz mají dost, když jsou takto přepychově vybaveny. Ony sice namítnou, že na provoz vynakládají jen 2,5 % objemu finančních prostředků, ale když vezmete v úvahu, kolik miliard korun takto ročně proteče, tak jde o velké peníze. Ty by se měly spíše dát nejen pro nás, ale především na léčbu pacientů.

Těch pojišťoven je asi osm. Není to pro Českou republiku hodně?

Ano, myslím si, že je jich zbytečně mnoho. Podle mého názoru by stačily dvě nebo tři, které by měly celostátní pokrytí. Tedy jako má Všeobecná zdravotní pojišťovna či Vojenská zdravotní pojišťovna nebo Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra. Na druhé straně, mít jen jednu zdravotní pojišťovnu, jako je tomu například ve Velké Británii, by asi nebylo dobře, protože by měla monopol, čehož by mohla i zneužívat.

Občas v naší veřejnosti zazní názor, že se zdravotní systém u nás hroutí. Jaké jsou vaše poznatky a kde je příčina tohoto stavu?

Názor našich občanů plně koresponduje s tím, co si již nějakou dobu myslí i lékaři, kteří pracují v nemocnicích. Dá se skoro říci, že se hroutí jak v kvalitě, tak i v dostupnosti. Pokud jde o kvalitu, je to dáno tím, že hodně zkušených lékařů odchází, a to nejen do zahraničí, tam jdou spíše ti mladí, ale do soukromého sektoru, kdy si zřizují své vlastní ordinace. Případně se uplatní například i ve farmaceutickém průmyslu či jinde. Tím pádem kvalita péče v nemocnicích klesá. Jestli si někdo na ministerstvu zdravotnictví myslí, že se to dá nahradit mladými lidmi, tedy kus za kus, tak to nejde! To vám potvrdí každý, kdo v nemocnici pracuje. Výsledkem je, že v důsledku toho klesá především kvalita zdravotní péče v nemocnicích. Obrazně se dá říci, že celý systém lékařské péče v nemocnicích krvácí…

Zmínil jste, že mladí lékaři míří do zahraničí. Zejména jde o čerstvé absolventy lékařských fakult. Dá se tento neblahý trend v dohledné době změnit?

Řekl bych, že v dohledné době asi těžko. Má to přirozeně svoje příčiny. Těch důvodů, proč jsou mladí lékaři raději v zahraničí, je několik. Především finanční ohodnocení nejen lékařů, ale i ostatního zdravotnického personálu, je tam mnohem vyšší než u nás. Ostatně, proto také odcházejí zdravotní sestry, zejména ty z pohraničí, a to zejména do Německa.

Tedy pro vaši představu. Plat začínajícího lékaře v Německu je přes 4000 euro, přičemž jakýmkoliv vyšším funkčním zařazením v systému příslušné nemocnice se tam tento plat výrazně zvyšuje. Takže si to mladí lékaři porovnávají s tím, co dostanou tam a co u nás. Takže se jim nemůžete ani divit.

Zároveň musím zdůraznit ještě jednu skutečnost. Jde jim také o to, v jakém pracovním prostředí se pohybují a pracují. Pracovní podmínky v zahraničních nemocnicích, to je na západ od nás, jsou značně odlišné od těch našich. Rozhodně tam mají více času na vlastní lékařskou praxi a nejsou tolik zatěžováni administrativou, jako je tomu u nás. V zahraničí se rovněž velmi dobře uplatňuje postgraduální vzdělávání, které je, na rozdíl od našeho, mnohem transparentnější. Když se tamní lékaři přihlásí do určitého lékařského oboru, tak dobře vědí, kdy a jak dosáhnou významného posunu v získání zajímavého a dobře ohodnoceného postu lékaře ve zdravotním systému, ve kterém se pohybují. Také mohu jen dodat, že když se mladý lékař po několika letech praxe v zahraničí přece jenom do naší republiky vrátí, jeho zahraniční zkušenosti mu často pomohou získat vysoce odpovědné pracovní místo u nás dříve, než by se k němu dopracoval v rámci své běžné praxe v našich nemocnicích.

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch nedávno prohlásil, že se zvýší počet studentů medicíny. Bude to řešení situace?

Když jsem šel studovat medicínu v roce 1974, byla situace na našem gymnáziu taková, že se na medicínu přihlásilo jen z naší třídy asi 15 lidí. Tehdy byl mezi námi studenty o tento obor velký zájem. Nyní je situace jiná. U studentů převažuje zájem o IT obory či studium práv, případně ještě ekonomii. Protože tito absolventi mají před sebou vidinu dobrého živobytí. Kdežto studium medicíny je značně náročné. Je to šest let studia, které vyžaduje od studentů schopnosti je zvládnout. Navíc když si studenti srovnají výdělky těchto oborů, přirozený zájem o studium medicíny není již takový, jako tomu bylo před lety. Takže se dnes na medicínu hlásí i průměrní studenti. To nevěští do budoucna nic pozitivního pro lékařské obory. Zároveň když zavalíte mladé lékaře obrovským množstvím špatně placených přesčasů, nemůžete čekat, že to bude životní sen mladých lidí. Chce to změnu, po které jako lékaři a zároveň i odboráři voláme!

Nápad ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha zvýšit počet studentů medicíny není v současné době příliš reálný. Jestliže rozšíříte studium o 100 dalších studentů, tak těchto 100 studentů nebude z těch nejlepších středoškolských studentů, ale dostanou se na fakulty i průměrní uchazeči, z nichž mnozí potom během studia mohou mít i problémy zvládnout předepsanou látku. Navíc kde vezmete potřebné kapacity pro těchto 100 studentů? Myslím budovy, školní pomůcky, potřebné pedagogy a na to není v současnosti jednoduchá odpověď.

Ještě je zapotřebí upozornit, že v současné době fakulty dávají při studiu přednost samoplátcům, což jsou v podstatě zahraniční studenti medicíny. Zůstanou potom u nás? Obdobné je to i v případě služeb ambulantních specialistů v nemocnicích. Opět je to otázka proplacení služeb těchto lékařů v nemocnicích a mnohdy i náhrady za ušlý zisk, které by získal během praxe ve své ordinaci.

Takže když to shrneme, podle našeho názoru je to jen výkřik, že se situace ve zdravotnictví řeší. Prostě by to chtělo důkladný rozbor a najít rozumná řešení. Tedy aby ti, kteří rozhodují, více naslouchali názorům nás, lidí z praxe.

Miroslav SVOBODA