KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Jak hodnotíte současnou situaci ve stavebnictví?

Máme naději. Je pravda, že se vláda po mnoha letech dokázala se sociálními partnery, s odbory a podnikateli shodnout na akčním plánu na podporu hospodářského růstu. To je pozitivní, i když výhrady jsme samozřejmě měli. Dokonce do toho zapojila i kraje, což je naprostá novinka. Vláda akceptovala i některé návrhy sociálních partnerů. Podpořili jsme v tripartitě státní rozpočet, to tu už dlouho nebylo, snad to ani nepamatuji. To jsou pozitiva, protože v akčním plánu jsou jasné termíny a jako hlavní nástroj se tam promítá podpora investic. Na rozdíl od minulosti i v napojení na státní rozpočet.

Důraz se klade na rozvoj dopravní infrastruktury, ale také – i když to zatím není finančně podložené - na podporu bytové výstavby a údržby bytového fondu.

Takže jste spokojen?

 

Lámat chleba se bude při řešení legislativy. ČMKOS i náš svaz jsme to na tripartitě několikrát zdůraznili, stejně to vidí i zaměstnavatelé, a vládní koalice tento problém, jak se zdá, chápe a chce řešit. Jestli něco s legislativou neudělá, aby se vůbec dalo stavět, aby se veřejné investice daly realizovat, může z našich nadějí být velká kocovina. Může se stát, že ty prostředky neprostavíme. Potřebujeme zakázky, aby se stabilizovala zaměstnanost a nepropouštělo se. Poptávka v dopravní infrastruktuře je jasná. Je tam deficit jak nový, tak v opravách existující sítě. Podobně je deficit v opravách bytového fondu. Jak vypadají památky, některé veřejné budovy, všichni víme.

Jde o to, aby v zákonu o veřejných zakázkách hlavním kritériem nebyla jen cena, ale také aby zakázky realizovaly firmy, které to dělají se svými kmenovými zaměstnanci, mají kolektivní smlouvy, chovají se k zaměstnancům slušně. Aby to nebyla samá subdodávka, samý zprostředkovatel. Legislativní rámec je věcí vládní koalice, mají v tom i podporu prezidenta republiky, který ji vyjádřil, když přišel na tripartitu. Po volbách mají většinu ve sněmovně i v Senátu.

Nás nezajímá, že nedokážou ve sněmovně umravnit pány Schwarzenbergy, Kalousky a Stanjury, kteří by se spíš měli omluvit, co všechno tady v ekonomice způsobili. Zákon mají koaliční poslanci a senátoři ve svých rukách - a tady mají skluzy. Jestli vláda nezvládne legislativu, obrátí se to proti ní.

Jaké legislativní změny byste rádi viděli?

Nejde už jen o peníze. Ty se seženou. Jde o to, aby investice vůbec mohly být realizovány. O to, jak bude zákon o veřejných zakázkách vypadat. Nechceme, aby se zase vymýšlely naše specifické české cesty. Jak to, že v jiných zemích EU, třeba v Rakousku, které je nám velikostí i počtem obyvatel nejblíže, to jde? Pravidla musejí být jasná. Nezávidím panu Ťokovi, co zdědil od minulých vlád na Ředitelství silnic a dálnic. Ale investovat se bojí už i obce. Města i kraje. Na jedné straně oprávněný boj s korupcí, na druhé se kriminalizují banální věci.

Při rozhodování o zakázkách nemůže být nejdůležitější cena, ale veřejný investor se musí zajímat i o to, jak je firma personálně vybavena, zda řádně platí daně a sociální a zdravotní pojištění, zda má uzavřenou kolektivní smlouvu. Stavbu nedělají jen stroje, někdo je musí ovládat, realizovat ty technologie. Nejdůležitější jsou lidé. Když udělám nejnižší cenu a někoho si najmu, tak potom padají mosty, je zvlněná dálnice. To jsou ukázky dominance ceny. A všichni se bojí zadat zakázku jinak, protože hned je trestní oznámení, odvolání apod. Nová legislativa by měla nastavit lepší pravidla hry. Ovšem i podnikatelský sektor se musí začít chovat slušně. Ne jen to sobě říkat.

Sociální partneři slíbili – je ovšem otázka, jak to provedou - že budou postupovat proti neseriózním zprostředkovatelským agenturám. Tak aby vyčleněné prostředky přinesly růst a skutečnou zaměstnanost. Aby to nebyl jen růst, který shrábnou nadnárodní nebo i české společnosti, a profitovat budou jen kapitalisté a manažeři a ostatní z toho nebudou mít nic.

Po letech recese chceme začít narovnávat, zvyšovat mzdy. Chceme, aby z oživení měli něco nejen akcionáři a manažeři, ale také naši lidé. Proto jsme navrhli nárůst minimálních mzdových tarifů o 3,5 procenta.

Jaká je ve stavebnictví nyní průměrná mzda?

Máme statistiku z firem nad padesát zaměstnanců, v těch malých odborové organizace nejsou. Průměr je skoro 29 000, u dělnických profesí 24 000 korun. Nejvyšší mzdy jsou v oboru stavebních hmot, jako jsou cementáři, vápeníci; horší situace je ve firmách s padesáti až sty zaměstnanci. Tam, kde působí odbory - to máme spočítané - je mzda o třetinu vyšší než jinde. Na jedné straně je to dobře, na druhé zaměstnavatelé říkají, že odbory jim zvedají náklady. Někteří se tak nestydí mluvit do pravicových médií. Ti by si na veřejných zakázkách neměli »ani škrtnout«.

Úplně nás vydráždilo, když začaly licitace s minimální mzdou. Moc dobře víme, že je to otázka černých mezd, de facto podvádění, i když se souhlasem zaměstnance. Ten obvykle nedomyslí všechny důsledky. Tím, že se tlačí na vyšší minima, zužuje se prostor pro takovéto praktiky.

Jaký je vývoj zaměstnanosti v oboru?

Alespoň v těch firmách, kde působíme, se situace začíná stabilizovat. Zeštíhlování odnesly hlavně pomocné profese a administrativa. Kmenové zaměstnance, techniky a kvalifikované dělníky se v podstatě podařilo udržet.

Otevřeli jsme spolu s podnikateli téma obnovení učňovského školství. To bylo také druhé největší téma na poslední tripartitě s kraji, kde hejtmani podpořili myšlenku renesance technického a učňovského školství. Aby školy nepřipravovaly nezaměstnané, když to zjednoduším. Mnohé obory, které děti studují, se na trhu práce neuplatní. Teď už to všichni vidí, ale dlouho se před tím zavíraly oči. Rodiče to nechtěli vidět. Nyní se dokonce zdá, že bude větší problém zaměstnat mladé než lidi po padesátce. Nevědí, co je to každý den ráno vstávat do práce. Myslí si, že všichni budou podnikat, že budou manažery. Na tripartitě se hejtmani s premiérem bavili o tom, jak vymýšlejí programy, které mají naučit mladé lidi v šest ráno vstát, v sedm někam přijít a plnit povinnosti. Nevěřil jsem tomu, ale roste generace, která vůbec neví, co je práce. Pak se svolávají po sociálních sítích a házejí vajíčka na prezidenty.

Léta se tu vytvářela atmosféra proti manuálně pracujícím, proti technikům. Všichni ale nemůžeme být úspěšní podnikatelé.

Zaměstnavatelé také konečně pochopili, že naše lidi nenahradí dovozem pracovní síly z Asie nebo ze sousedních zemí. Když staří pracovníci odcházejí do důchodu, podnikatelé zjišťují, že nemají náhradu. Nikoho nepřipravovali. A bude trvat deset, patnáct let, než se to vyřeší.

Jiří NUSSBERGER