Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ta druhá Ukrajina, Doněcká a Luhanská lidová republika

27. 11. 2014

 

 

V posledních měsících jsem hodně psal o Ukrajině. Většinou o té spravované z Kyjeva, o místní elitě, o sociálních problémech, o ekonomickém úpadku, o volbách. Tragédie ukrajinského lidu má i nejstinnější stránku, občanskou válku. Neústupnost Kyjeva ve věci pravomocí vyústila ve vyhlášení Doněcké a Luhanské lidové republiky a v to, že proti nim Turčynov poslal vojska v rámci Antiteroristické operace (ATO).

 

 

 

Představte si vysílání televizní stanice, která patří jednomu oligarchovi, a tam slyšíte: Zaplať tisíc hřiven a vyjeď na východ. Dostaneš výcvik, koupíš si helmu, naučíš se střílet. Je to tvá výchova k vlastenectví (jinak řečeno, zastřel si svého Moskala. Viděl jsem na několika autech nápisy »Zabil jsem šest Moskalů« atd.). Tato »vlastenecká výchova« pokračuje náborem do armády.

Bezprostředně po volbách na Ukrajině (které doznívají teprve teď!) proběhly 2. října 2014 i volby v obou odštěpeneckých republikách. Problém Doněcké a Luhanské lidové republiky zblízka vypadá jinak, než říkají obě strany konfliktu. Znám Donbas, viděl jsem všechny ty Makijevky, Andrijevky, Mykolajevky a jak se všechny ty hornické obce jmenují. Problém je v tom, že se jedná o důlní region. Dřív měli horníci vysoký sociální status a společně s hutníky tvořili privilegovanou část dělnické třídy. Jenže dnes? Těžba uhlí je prý nerentabilní. Z těžařského sektoru se jen bralo, nikdo do něj neinvestoval. A tak každý rok zahynulo při důlních neštěstích kolem 400 lidí. Během války došlo k bombardování dolů, 35 jich je zavřených, některé jsou zatopené. Kyjev se rozhodl dovážet uhlí z Jižní Afriky. V poradním materiálu Rand Corporation (pro potřeby kyjevské vlády) se mluvilo o uzavření dolů a těžkého průmyslu na východě Ukrajiny. Když se tato informace dostala do povědomí, gubernátora Tarutu to stálo jeho post, občané ho vyhnali pryč z oblasti.

Připusťme tedy, že v pozadí politické reality DNR a LNR je něco jako sociální revanš. Šéfové obou republik si libují, že se jim dostalo celonárodní podpory. Ano, přes 80 procent podpory by bylo hodně. Jenže Zacharčenko a Plotnickij už neřeknou, že ta podpora je strukturovaná, že sahá od ultralevých až po monarchisty. Při očekávaných sociálních problémech se jejich podpora bude štěpit. Vnější tlak Kyjeva může samozřejmě na sjednocení tlačit, ale ne donekonečna. O tom všem se kvůli mezinárodní izolaci ví poměrně málo.

Myslím, že konflikt je umělý a realita si vynutí jednání a spolupráci. Snad se brzy vytvoří šance, aby krvavá válka, která připravila o život tisíce lidí, byla odeslána do minulosti.

Miloslav RANSDORF, poslanec Evropského parlament za KSČM