Vznik Sobotkovy vlády umožnil jen krkolomný koaliční kompromis.  Rozpory mezi jeho účastníky rostou zvlášť v posledním roce. Dnes už zřejmé, že řada jejich přístupů je neslučitelná. Politická stabilita země slábne před očima.  Neřeší se rozvojové perspektivy země a vláda se svou pasivitou ocitá ve vleku vnějších vlivů, povelů NATO a hazardérské konfrontace velmocí multipolárního světa ohrožující mír.

         Vláda už se neshodne ani v tak závažných otázkách, jako je rozpočtová odpovědnost či ochrana státních zájmů. Sliby, na které rozhádané koaliční strany vábily před nedávnými volbami, střídají obvinění z marnotratného plýtvání. Předmětem střetů je přitom i dlouho slibovaná finanční ústava. Svár uvnitř koalice brání i přijetí důležitých návrhů prosazovaných KSČM, kterými jsou například uzákonění obecných referend, placení nemocenské v prvních třech dnech nemoci a dalších. Odkládá se novela zákona o registru smluv, který by státní podniky ochránil před dravčími zájmy soukromého sektoru.

         Mandátem vlády je zodpovědná správa země, a ne vzájemné permanentní naschvály a podrazy s cílem urvat víc moci po blížících se volbách do PS PČR. Česká republika má na mnohem důstojnější pozici vůči okolnímu světu i životní perspektivy všech svých občanů. KSČM nabízí rovnoprávnou spolupráci všem, kdo jsou připraveni se zasadit o obrat právě tímto směrem.